Miloš Zeman šturmuje sociální demokracii

Sluncem našeho politického nebe se předtím stala ODS, která se pohotově chopila polistopadové euforie. Liberální, tehdy i antikomunistickou a optimisticky prokapitalistickou rétorikou přesvědčila značnou část veřejnosti, že právě ona je tím správným tahounem transformace. Zasloužil se o to i její vůdce V. Klaus se svým osobitým šarmem, nevšední inteligencí, výmluvností atd.

Byla tu ale nemalá část veřejnosti, která se transformačního procesu z různých důvodů obávala. Z té učinil M.Zeman mocnou stranu. Za její krystalizační jádro zvolil těžce vznikající sociální demokracii. Byla to šťastná volba. Všude na Západě existují vlivné strany tohoto typu a staří socdemáci mívali u nás dobrou pověst. Zemanovi přálo štěstí i v podobě pohádkového dědečka z dávných časů. Jmenoval se Miroslav Šlouf.

Kromě Lidového domu však měla Zemanova strana se svou někdejší jmenovkyní a její exilovou pokračovatelkou málo společného. Přitáhla bývalé komunisty znechucené neostalinskou zátěží KSČ, zlobné nespokojence sládkovské ražby, slušné lidi se sociálním cítěním, jimž se příčila klausovská arogance, a hlavně mnoho těch, kdo se cítili neprivilegováni, čili bez šancí.

Tuto různorodou masu spojil M.Zeman svým charismatem. Uzdravoval zraněná sebevědomí, okouzloval. - Václav Klaus si počínal podobně. Měl pouze jiný styl a apeloval na jiný druh vnímavosti davů. Oba pánové mají ostatně leccos společného. Oba jsou zdatnými polemiky, neschopnými dialogu, oba pohrdají svými odpůrci, oba jsou nadmíru ješitní. Oba umějí pracovat se scénickými, tedy jevištními efekty, a oslňovat nepřipravené publikum. - Není chybou, srovnáme-li je s obdobně okouzlujícím Vladimírem Mečiarem. Ti tři k sobě chovají zvláštní respekt.

Úspěšná strana vždycky posléze přitáhne ty, kdo se chtějí přiživit na jejím úspěchu. To se stalo té Klausově a o cosi později i té Zemanově. Byl tu sice rozdíl mezi konjunkturalisty 1. a 2. sledu, ale ten se časem poněkud setřel. Ti i oni pozměnili profil obou stran a umožnili jejich sblížení v podobě opoziční smlouvy.

Pak se stala zvláštní věc. Dosti opotřebovaný, ale stále se sebou spokojený Miloš Zeman ohlásil definitivní odchod na Vysočinu. Ukázalo se, že je to jeho další jevištní efekt, který mu měl umožnit pozdější triumfální návrat. Dopadlo to jinak. S jeho nástupcem Vladimírem Špidlou se v ČSSD rozběhl proces, který činil dojem, že strana začíná střízlivět ze své demagogie a vnímat reálný stav společnosti i za cenu ústupu od populistického programu. Podobnou vnitřní dynamiku znehybněná ODS nikdy nepředvedla. - Zeman však začal stranu z Vysočiny bombardovat způsobem, který byl i jí nepříjemný. Triumfální návrat, tentokrát na Pražský Hrad, se nezdařil.

Pod vedením Vladimíra Špidly, neobratného poctivce, se ČSSD pustila do úkolu, který byl, jak se ukázalo, nad její síly. Nejen že pro své reformní pokusy ztrácí popularitu, ale hrozí jí i rozklížení zevnitř, vždyť opravdu stmelená nebyla nikdy. Socialističtí technokraté a populisté ve straně znervózněli a rozhodli se k riskantnímu kroku: otevřít brány poustevníku z Vysočiny a umožnit mu druhé vydání triumfálního návratu. Nikoli na Hrad, tam je obsazeno, ale do čela strany.

Jak to asi dopadne? Bude to come-back typu spíše degaullovského, anebo spíše nedávného mečiarovského? A co to udělá s ČSSD? Je příliš různorodá, předvídat nesnadno. I když Zeman se svými věrnými neuspěje, jak tuto zkoušku strana překoná? Inu, buď jí využije k vnitřnímu dozrání, což by mohla do voleb stihnout, anebo ji to oslabí natolik, že se voleb sice dožije, ale pak odejde ze scény.

A když Zeman uspěje? Zatím se předvedl v póze dutého patosu a pomstychtivé zášti. Pro živobytí strany věru málo. Pak jí hrozí buď rozkol, nebo aspoň odchod těch racionálněji uvažujících. Bude zajímavé sledovat, jak se pak zachová takový pan Škromach, nebo pan Gross. - Pod Zemanovým vedením by se ČSSD asi změnila v nesnadno předvídatelnou levicově populistickou stranu. Ta by pak měla na vybranou. Buď se sblížit s KSČM, pokud tam vyhraje pan Grebeníček nebo někdo jemu podobný. Anebo se pokusit o druhé vydání opoziční smlouvy, pokud se ODS oddá euroskepsi svého zakladatele. Pro politology a komentátory by to byla zajímavá podívaná. Protože ČR mezitím vstoupí do EU, na což není připravena nejlíp, byl by to pro ni další závažný handicap.