Miliardy sem, miliardy tam

20. září 2004

V houstnoucí atmosféře kolem jednání o státním rozpočtu se zdá, že v myslích lidí není stále plně doceňován aritmetický pojem miliarda. Navíc při čtení třeba amerických novin nás může mýlit, že tam se miliardě říká bilion, což u nás znamená číslo ještě 1000x větší. Musíme si tedy neustále opakovat, že naše miliarda znamená 1000 milionů a i když si myslíme, že to perfektně víme, což jak se dost často přesvědčuji, nebývá vždy naprostou samozřejmostí, je tu stále jakási psychologická bariéra, která brání, abychom si obrovitost toho čísla dovedli reálně představit.

On už jen 1000 něčeho konkrétního překvapí, třeba 1000 lidí. To je už docela pěkný dav. A 1000 takových tisíců už jsou všichni obyvatelé Prahy, které jsme pohromadě nikdy neviděli. A teprve 1000 takových nepředstavitelných milionů je ona miliarda, jak se jimi v korunách českých stále sem a tam pohazuje. Není proto divu, že lidé ty nebetyčné rozdíly mezi miliony a miliardami ani nevnímají, obzvláště když se s těmito pojmy před jejich zraky šikovně žongluje.

Připomeňme tentokrát už jen jako teoretický příklad, jednu známou příhodu z druhé poloviny 90. let, na níž lze toto žonglování dobře dokumentovat. Na privatizaci jistého podniku poskytl jistý peněžní ústav jistému muži úvěr 4 miliardy korun, tedy 4 tisíce milionů. Zasloužila se o to pravděpodobně jistá politická strana, zastoupená na významném místě v tom peněžním ústavu, jíž pak onen privatizátor poskytl nějakých 15 milionů korun jakožto sponzorský dar. Dárce ze skromnosti tajil svou totožnost a v účetnictví příslušné strany se ocitla jména jiná.

Naneštěstí tak exotická, že jen blázen mohl počítat s jejich nenápadností. Veřejnosti jaksi zůstal utajen onen 4miliardový úvěr i to, že nebyl nikdy vrácen, takže při privatizaci onoho důvěřivého peněžního ústavu zaplatila jako v mnoha jiných a ještě horších případech ony vytunelované 4 tisíce milionů vláda ze státních peněz. Veřejné představení se však neodehrávalo kolem 4 tisíc milionů, ale opona se zvedla až nad těmi 15 miliony spropitného, kde při protiprávním rozpisu na dva falešné dárce stát utrpěl směšnou ztrátu na daních a člověk za to odpovědný byl pak dlouho spektakulárně souzen a jak to u nás chodí, na chvíli odsouzen a pak zase neodsouzen.

Ovšem už samo výchozí číslo celého toho procesu bylo jen nepatrným zlomečkem původní čtyřmiliardové státní ztráty, o níž se nemluvilo a nemluví. A ona tolik želená a soudně stíhaná ztráta na daních pak představovala už opravdu pouhé chrastící drobné. Podobně když ve čtvrtek vpoledne tančil v Radiožurnálu Miroslav Kalousek přímo indiánský tanec nadšením, že se tři koaliční mudrci dohodli na úspoře 10 miliard v příštím rozpočtu, aniž věděli, kde je vezmou, ozvala se jedna střízlivá posluchačka a připomněla, že je to nachlup stejná částka, kterou stát zaplatil za tolik oblíbeného europoslance Vladimíra Železného.

Ministr Dostál tu částku kdysi na naši stanici konkretizoval v tom smyslu, že kdyby on měl takových 10 tisíc milionů, bylo by na 10 let postaráno o všechny chátrající české památky. A vidíte, pražský soud teď nežádá Evropský parlament o zbavení imunity Vladimíra Železného kvůli této olbřímí částce, plynoucí z mezinárodní arbitráže, ale zase kvůli prkotině, tedy kvůli nějakým dvěma milionům, o něž byl náš stát ošizen při neproclení jakýchsi obrazů.

Račte si spočítat, ty dva miliony jsou pětitisícinou z těch 10 miliard, o něž u pana Železného opravdu jde a které teď tak úporně chce vláda do rozpočtu vrátit. A do třetice, v pondělí ráno, na telefonu české redakce BBC ministr obrany, Karel Kühnl. Reportérka se ptá - neuvažujete o redukci koupě obrněných transportérů, které mají stát 25 miliard? Dodejme, že jde o 2,5násobek těch abstraktně uspořených 10 miliard.

Pan ministr Kühnl dělá, že slova obrněné transportéry neslyší a mluví obecně o potřebách armády, aby byla armádou. Reportérka tedy ona klíčová slova opakuje a opakuje se i pan ministr, aniž ona slova vezme na vědomí. Na drátě je pak stínový ministr obrany za ODS, Petr Nečas, který se také odmítá bavit o nějakých transportérech a vrací se k už odklepnutému nájmu gripenů, za něž zaplatíme přibližně tolik jako za ty transportéry. O ničem jiném pan poslanec Nečas mluvit nechce, gripeny prý k dokumentování armádní rozpočtové hrůzy úplně stačí.

Škoda, že tak vehementně nehovořil, dokud byl ještě čas. Takhle zaplatíme asi za obojí, za gripeny i za transportéry, aniž se někdo obtěžuje popsat nám výchozí situace, za nichž se by se budoucí vojenské haraburdí uvedlo do pohybu. To všechno bratru za 50 miliard, tedy 50 tisíc milionů jen ve dvou položkách jednoho resortu, kde oněch kýžených 10 miliard sem nebo tam jako obvykle nehraje roli. Jenže v tom to právě vězí.

Ono jde v tomto případě o tolik oblíbený resort obrany a pak to samozřejmě nevadí ani tolik šetrnému předsedovi rozpočtového výboru, Kalouskovi. On se s ostatními pře zase jen o nějaké ty drobné, ať už pro učitele nebo pro policisty. Zatímco kolem opravdu úděsných a nedostatečně doložených výdajů se chodí hodně potichu. Však dobře víme, proč.

autor: Jiří Ješ
Spustit audio