Milan Slezák: Zimbabwe: Konec mugabovské éry?

V předchozích prezidentských volbách v roce 2008 vyhrál první kolo, ale pak se, na protest proti povolebním násilnostem a smrti dvou set spolustraníků z Hnutí za demokratickou změnu, rozhodl do druhého kola vůbec nenastoupit. Tak se v prezidentském křesle udržel ještě jednou Mugabe – byť v tehdejších parlamentních volbách skončila jeho strana až druhá za Hnutím za demokratickou změnu.

Období politického neklidu, které po volbách v roce 2008 ne a ne ustat, ukončila teprve dohoda obou rivalů, již zprostředkovala regionální velmoc, Jižní Afrika. Vznikla křehká koaliční vláda, které se podařilo přežít čtyři roky a zlepšit bídný stav ekonomiky. V rámci dělení moci zůstal Mugabe v prezidentském křesle a Tsvangirai, kterého jeho sok s oblibou líčíval jako sluhu kolonialistů a loutku bílých osadníků, zasedl do křesla premiérského. Kdysi se nenáviděli; dnes, jak říká Mugabe, si klidně podají ruku a nalijí si z jedné a téže čajové konvice.

Mugabe slíbil, že pokud prohraje, odejde na odpočinek. Zemi by to prospělo. Vládl příliš dlouho a po nadějném začátku, kdy zarazil snahy o mstu na bělošské menšině, vládl čím dále tím autoritářštěji. Dostal se kvůli tomu do křížku se Spojenými státy a Evropskou unií. Na jeho zemi pak byly uvaleny sankce.

V ekonomice úplně propadl. Ze Zimbabwe, které do éry nezávislosti vstupovalo jako bohatá země s úrodnou půdou, jako obilnice Afriky, udělal zemi chudou, s vysokou nezaměstnaností a neuvěřitelnou hyperinflací (v roce 2008 činila nevídaných 250 milionů procent!). Tehdy se ceny zboží měnily z hodiny na hodinu a nedostávalo se dokonce i základních spotřebních věcí, jakými jsou potraviny či mýdlo. Nápravu se podařilo zjednat až poté, co do vlády vstoupilo Hnutí za demokratickou změnu a začalo s ekonomickou liberalizací. Také se přestal používat zimbabwský dolar. Dnes se v Zimbabwe platí americkým dolarem a jihoafrickým randem. Má to sice i své zápory, například se tím prodražuje vývoz, nicméně - funguje to.

Volby jsou tentokrát transparentnější než kterékoli dosavadní hlasování a předvolební kampaň byla v porovnání s minulostí velice klidná. Ovšem to neznamená, že je vše v naprostém pořádku. Sporné jsou například seznamy voličů, na nichž prý figurují mrtví lidé, a jiní se tam zase vyskytovali dvakrát či třikrát. Existují odhady, že z 6,5 milionu voličů, kteří byli na seznamech uvedeni, je bezmála třetina voličů fiktivních.

I kdyby se taková podezření podařilo vyvrátit a i kdyby se odevzdané hlasy sečetly bez švindlování, zůstává otázka, která je u těchto voleb – mimochodem, kromě prezidenta si v nich Zimbabwané opět vybírají i poslance – naprosto kardinální. Uzná poražený porážku? Dokud je pohodlně v úřadě, může prezident Mugabe slibovat leccos. Má však kolem sebe příliš mnoho lidí, kteří pohodlně a spokojeně tyjí z moci, již v průběhu let začali považovat za něco navždy daného. Na Mugabeho odchodu nemají zájem, protože spolu s ním by padli také oni. A na jejich argumenty prý Mugabe v minulosti vždycky dal.

Autor je zahraničněpolitický komentátor Českého rozhlasu.