Milada Horáková

Milada Horáková, původním povoláním doktorka práv, pracovnice Ústředního sociálního úřadu,za války vězněná v koncentračním táboře a po válce poslankyně národně socialistické strany, v něm byla odsouzena komunistickou justicí k trestu smrti.

Aby se podobné krutosti už nemohly u nás opakovat, měli bychom si stále připomínat, jak k této tragické události došlo a jaká atmosféra tehdy vládla v naší zemi.

"My pionýři střední dívčí školy v Ústí nad Orlicí, mladé budovatelky naší lidově demokratické republiky, projevujeme uspokojení a souhlas nad vynesenými rozsudky, které mají zaslouženě potrestat zrádce a rozvratníky naší vlasti... Věříme, že spojenými silami se nám podaří odstranit z naší vlasti všechny zpátečnické živly." Pod tímto textem najdeme jednapadesát podpisů. Podobných rezolucí došlo na různé ústřední úřady dle historiků 6300 a všechny volaly po nejpřísnějším potrestání "zrádců" a "sabotérů", ale i "zlotřilé chamradi zavilých zločineckých typů nejprohnanějších podlidí". Kampaň organizovala komunistická strana pod vedenímn sovětských poradců Lichačeva a Makarova.

Z dostupných historických materiálů vyplývá, že když orgány Státní bezpečnosti během podzimu 1949 zatýkaly budoucí oběti, nikdo netušil, z čeho vlastně budou obviněni. Bylo jen zřejmé, že nový režim si vybral hrdé a statečné lidi.

Původně měl spis se zatčenými název "Direktorium československého Odboje" a nakonec na obálce stálo "Vedení záškodnického spiknutí proti republice." Do této skupiny byli zařazeni i politici, kteří se navzájem vůbec neznali. Sestava byla vybrána tak, aby reprezentovala všechny opoziční proudy, aby měli všichni jinak politicky smýšlející lidé strach se svobodně projevit. Údajně hlavně potřeba ukázat spojení obžalovaných s "mezinárodní reakcií" rozhodla o tom, že do čela údajného spiknutí byla postavena právě Milada Horáková, protože pěstovala mezinárodní kontakty s předúnorovými ministry, tedy s lidmi, kteří po komunistickém puči opustili republiku, jako byli pánové Zenkl a Ripka.

Vedle Milady Horákové byl do procesu začleněn i Záviš Kalandra, bývalý komunista. Spolustraníci mu nemohli zapomenout, že v roce 1936 si dovolil odsoudit moskevské vykonstruované procesy. Připomeňme: Tehdy i demokratičtí politici a žurnalisté tleskali Stalinovi za to, že si doma konečně dělá pořádek.

Mezi odsouzenbými byla i další žena, a sice Fráňa Zeminová, která před pěti lety vítala Klementa Gottwalda, který ji nechal odsoudit v tomto procesu na dvacet let, na ruzyňském letišti s tím, že konečně vybudují společně jednotnou socialistickou stranu.

Celkem v inscenovaném procesu soud vynesl čtyři rozsudky smrti, čtyři tresty doživoti a pět dlouhodobých trestů. V následných procesech vynesl soud deset trestů smrti, osmačtyřicet doživotních trestů a další tresty vězení na celkem sedm tisíc osm set třicet let, jak později spočítal Karel Kaplan. Dr.Milada Horáková v dopise na rozloučenou, který byl poprvé rovněž zveřejněn až po pádu komunistického režimu v roce 1990, napsala: "Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrávat. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. "