Městu a světu

Politickým dramatem byl sjezd sociálních demokratů, který měl naznačit, jakou životnost má vláda. Nakonec asi nejvíce překvapil nečekaný spor předsedy vlády Grosse s ministrem Palasem, kdo z nich je trapnější. Pro mladé, kteří vesměs politiku ignorují, bylo nervy drásajícím dramatem včerejší rozhodování o posledních dvou účastnících finále Superstar. Pro bulvár, který lamentuje nad tím, že soutěž českých pěveckých talentů ovládli cizinci, snad bude zadostiučiněním úspěch usměvavé české studentky policejní akademie. Všechna zmíněná dramata mají své vysvětlení v naší slabosti pro senzace a jsou příležitostí k debatám, které nám s odstupem času nejspíše budou připadat o ničem.

Drama ovšem může vypadat i jinak. Sto čtyři televize včera do čtyřiasedmdesáti zemí světa přenášely papežovo poselství Městu a světu. Nemocný Jan Pavel II. se neúspěšně pokoušel promluvit. Rozkašlal se ale a nezbylo mu než vložit celé své poselství do prostého gesta rukou, znamení kříže. O překlad této znakové řeči se postaral vatikánský sekretář, který hovořil o přání míru lidstvu, vystavenému nebezpečí bratrovražedných válek. Už dlouho se mluví o tom, zda je nemocný papež schopen zastávat svůj úřad, a poslední dobou slýcháme zprávy, jak v předtuše jeho odchodu propukl ve Vatikánu boj o nástupnictví. Navzdory tomu bylo to včerejší němé poselství Urbi et orbi nejdramatičtějším a nejnaléhavějším od doby, kdy v roce 1978 zahájil Jan Pavel II. svůj pontifikát.