Město kamenné, ale ty ženy....

Praha mu připadala "nejlepší" ze slovanských měst střední Evropy. Výrazně oceňoval, že již tehdy byla městem s početnými kamennými stavbami, což v tehdejší době nebylo zdaleka obvyklé a běžné. Obdivoval i rozšířenou specializovanou výrobu nejrůznějších předmětů a neméně rozvinutý obchod. Za velmi pozoruhodnou považoval i skutečnost, že ve městě již neexistoval pouze primitivní směnný obchod, kdy bylo jedno zboží pouze směňováno za druhé, ale že se při obchodování už používalo jakési obecně uznávané a všemi přijímané platidlo.

Tímto platidlem byly speciální látkové šátky. Existence takového univerzálního platidla - jakéhosi předchůdce pozdějších peněz - umožňovala, že každý mohl již s kýmkoliv vstoupit do obchodních jednání. Tedy i v případech, kdy nemohl nabídnout přesně to, o co měla druhá strana zájem. Velký dojem na Ibrahím ibn Jákúba ale udělal i způsob života a zvyky lidí žijících v Praze 10. století a v nejbližším městském okolí. Ve svém cestopisu nám pak zanechal značně zajímavé svědectví třeba i o vzájemných vztazích mezi tehdejšími muži a ženami. Zaznamenal, že ženy žijící v tomto kamenném městě prý zásadně a vůbec necizoloží.

Ovšem pokud by si vzal muž za ženu dívku a zjistil, že ta byla ještě pannou, neměl prý z toho žádnou radost. A dokonce jí prý řekl, že kdyby v ní byl alespoň kousek něčeho dobrého, jistě by ji již jiní mužové požádali a o panenství připravili. Potom prý vzal hůl, vyhnal ji a tak se jí nadobro zbavil. Inu, byl teprve počátek středověku.....