Merkelová-Putin

Nervozitě Moskvy se dostalo i zcela konkrétního vyjádření: Právě když se speciál německého bundeswehru s kancléřkou na palubě blížil ke svému pondělnímu cíli, Vladimir Putin právě podepisoval nový zákon o pravidlech činnosti nekomerčních a nevládních organizací na území Ruské federace. Ruská média s výraznou hurávlasteneckou úchylkou typu internetových novin strana.ru tento krok vítala jako symbolický a zcela nezastřeně konstatovala, že tento Putinův tah německou kancléřku předem vykazuje do patřičných mezí a naznačuje jí, že Putinovo Rusko nestrpí, aby ho někdo učil demokracii. Zmíněný zákon, o němž jsme na vlnách naší stanice nejednou mluvili, totiž Západ v uplynulých týdnech a měsících jednoznačně odsuzuzoval.

Jak se zdá, toto Putinovo gesto bylo tak trochu nadbytečné a ruský prezident zákon popravdě řečeno mohl docela klidně podepsat někdy jindy - ukázalo se totiž, že Merkelová do Moskvy rozhodně necestovala kvůli tomu, aby nastolovala nějakou novou, nedejbože konfrontační atmosféru.

Nic takového se nestalo, ba naopak. Německy plynně hovořící Putin v několika okamžicích dokonce zafungoval jako neoficiální tlumočník, a to v okamžicích, kdy ti oficiální přestávali stačit na příliš květnaté otázky ruských i německých novinářů. Merkelová tuto iniciativu kvitovala s povděkem a dokonce připomněla svůj východoněmecký původ, když v přátelském protigestu prohlásila, že je ochotna znovu zvítězit v ruštinské jazykové olympiádě, která jí před 37 lety, v roce 1968, umožnila první návštěvu tehdejšího Sovětského svazu.

Tohle jsou ovšem jen nepodstatné zajímavosti z tzv. pracovní snídaně, která se protáhla až do půl šesté večer. Daleko důležitější byla hlavní témata jednání, mezi něž byly už předem řazeny rusko-íránské vztahy, nazírané prizmatem současného sporu Teheránu a zbytku světa o íránský jaderný program, a také nedávno zahájená výstavba Severoevropského plynovodu, který by měl být v první etapě dobudován - a to proti vůli pobaltských států, Polska a Ukrajiny - až po německý Greifswald do roku 2010.

Pokud jde o téma první, dostalo se, jak se zdá, na okraj zájmu obou státníků. Na společné tiskové konferenci Vladimir Putin na otázku německého novináře, jak daleko je Rusko ochotno jít v tlaku na Írán, jednoduše konstatoval, že jednání s Teheránem je třeba vést velmi citlivě a opatrně. "Neschválím žádné kroky našeho ministerstva zahraničí, které by ve vztazích s Íránem mohly kalit vodu," řekl ruský prezident.

Paní Merkelová naopak nečekaně horlivě hájila myšlenku výstavby baltského plynovodu, proti níž se ještě v srpnu a září loňského roku v atmosféře německého předvolebního boje vyjadřovala velmi kriticky. Není divu - Německo je s obrovským předstihem nejdůležitějším zahraničním obchodním partnerem Ruska. V minulém roce se rozsah hospodářské spolupráce zvýšil ve srovnání s předchozím rokem o 30 % a dosáhl úhrnné hodnoty 32 miliard dolarů, jak se zdá, ku prospěchu obou stran. A s takovýmito čísly se v mezinárodních vztazích prostě nehazarduje.

Dnešní německý tisk Angelu Merkelovou chválí především za snahu o vyváženost v kontaktech s Ruskem. Díky této zdatné političce zůstávají vztahy dobré, ale zřejmě z nich mizí jisté okázalé emoce, o nichž jsme hovořili na začátku tohoto příspěvku. Paní Merkelová neváhala Vladimiru Putinovi nadhodit svůj názor na počínání Moskvy v Čečensku a při setkání s představiteli ruských elit hovořila i se zástupci nevládních a neziskových organizací, postižených novým nedemokratickým zákonem. Dosavadní floskule "přátelské vztahy" byla nahrazena neutrálnějším výrazem "strategické partnerství". Podle špičkových diplomatů německé strany však ani tato poměrně nápadná formulační pirueta na podstatě věci, tedy rusko-německých vztahů, nic nemění. Už v tuto chvíli lze říct, že to tak opravdu je a hlavně bude.