Medvěděv na Blízkém východě

Medvěděvova cesta do Sýrie byla vůbec první cesta nejvyššího ruského představitele od Velké říjnové revoluce. Dalo by se snad říci, že to mohl být začátek velkého přátelství, kdyby ve skutečnosti oba aktéři opakovaně nezmínili, že jde o pokračování starého přátelství ještě z dob Sovětského svazu. Medvěděv hovořil o ruských závazcích vůči Sýrii „navzdory změnám ve světě“, zatímco syrský prezident Asad pochválil Rusko za to, jak za ním stálo během bitvy o Golanské výšiny, čímž měl na mysli postoj generálního tajemníka Sovětského svazu Leonida Brežněva během izraelsko-arabské války v roce 1967. Sýrie byla vždy dobrým spojencem sovětského bloku, a také důležitým zákazníkem jeho zbrojního i jiného průmyslu. Rusko i Sýrie by byly rády, kdyby tomu tak bylo i nadále, nebo znovu. Ostatně i dnes je Sýre čtvrtým největším odběratelem ruských zbraní, přičemž jde o moderní stíhačky Mig 29, různé střely a další zařízení.

Jde však také o suroviny a energii, a tak není překvapením, že ve vládním letadle seděl i ruský ministr energetiky. Sýrie dováží ruská fosilní paliva, a i když má zájem o znovuotevření ropovodu z Iráku, stále by se tak asi dělo za účasti ruských expertů a peněz. Jen za posledních několik měsíců se v Sýrii vystřídali zástupci firem jako Gazprom, Rosněfť nebo Tatněfť. Se svými ruskými partnery se Syřané dostali i k tématu jaderné energie – rusko sice nepotvrdilo, že by šlo o dojednaný obchod, ale je jasné, že má velký zájem o to postavit v Sýrii jadernou elektrárnu.

Rusko také stále ještě jedná o znovuotevření vojenského přístavu na středomořském pobřeží Sýrie, což by dalo ruským lodím neobyčejně velké možnosti pro přítomnost v této oblasti, takříkajíc k Evropě coby kamenem dohodil. Tím se dostáváme ke geopolitickým spíše než čistě ekonomickým otázkám. Ruský prezident přijel do Sýrie v okamžiku, kdy se znovu zhoršily syrsko-americké vztahy. Prezident Obama vkládal velké naděje v to, že se mu pomocí pozitivních kroků podaří získal Sýrii na svou stranu. Nabídl jí odbourání sankcí, schválil vyslání velvyslance do Damašku poté, co ten předchozí byl v roce 2005 odvolán po vraždě libanonského premiéra Harírího, a podnikl i další vstřícné kroky. Americká administrativa doufala, že se podaří Sýrii vyvést z tandemu s Íránem, a také že oslabí jeho vazby na Hizballáh a Hamás.

To však Sýrie nepovažovala za dobrý obchod, zaražení Američané se stáhli, a byli vzápětí vystřídáni méně vybíravými Rusy. Ti nejen možná dodají jadernou elektrárnu, ale také celu škálu moderních zbraní, a ještě podpořili účast hnutí jako je Hamás na mírových jednáních. Medvěděv se dokonce setkal s představitelem Hamasu Chálidem Mišálem, kterého ostatní členové takzvaného Blízkovýchodního kvartetu považují za nedotknutelného.

Bašár Asad byl také jistě spokojen s ruským vyjádřením, že Rusko je pro bezjaderný Blízký východ, což je tajný kód pro zbavení Izraele jaderných zbraní, které tento stát pravděpodobně má. Současně však Rusko spolupracuje v jaderné oblasti s Íránem, a přísahá, že se jedná o zcela civilní projekt. V tom se stýkají jak hospodářské, tak i geopolitické zájmy Ruska, protože přímou či nepřímou podporou Íránu, Sýrie a jejich spojenců zaměstnává Američany a drží v rukou kartu, kterou mohou kdykoli stáhnout. Tak se například v posledních dnech vysoce postavený představitel ruské vlády vyjádřil, že pokud by Američané stáhli embargo na obchodování ruských zbrojních firem jako je Rosoboronexport, pak by Moskva podpořila sankce proti Íránu, patronovi Sýrie. I ruské přátelství něco stojí, Sýrii se však zatím vyplácelo. Ani Sýrie se tedy nemůže spolehnout na Rusko, od něhož čeká například podporu v Radě bezpečnosti, kdyby měla vypuknout údajně hrozící válka s Izraelem, o níž nyní hovoří už i Rusové.

Ze Sýrie Medvěděv odjel do Turecka, kde jeho návštěva pokračovala i dnes. Turecko je země, která v regionální soutěži hraje o ligu výše než Sýrie, ale o to jsou rusko-turecké vztahy zajímavější. I zde hraje roli zvláštní směr obchodu a geopolitiky.
Turecko je především země, která odebírá značné množství své energie z Ruska, a zároveň se etablovalo jako důležitá přenosová země na cestě ruského plynu do Evropy – vzpomeňme společný plynovod Bluestream a turecké úvahy o zapojení se do projektu South Stream, který bude zásobovat část jižní a střední Evropy. I v samotném Turecku už panují obavy z přílišné závislosti na ruské energii, kterou tato transferní role jen oslabuje. Turecká populace roste, a turecké hospodářství také, a tak i zde je energie nedostatek. Ankara proto s Ruskem rovněž jedná o výstavbě jaderné elektrárny. Rusko, která má problém prodat jinde ve světě své pokročilé know how, by si tím udělalo další zářez na opasku, a blízkovýchodní jaderný klub by se rozšířil o další zemi.

Turecko má také své geopolitické zájmy, a poté, co prožívá určitou zhrzenost vůči chladné Evropě, obrátilo svou pozornost na východ - jednak k ostatním muslimským zemím, ale i Rusku. To, podobně jako v případě Sýrie, rádo poskytlo své rameno, a posílilo svou alespoň symbolickou přítomnost na Bosporu. Obě země ovšem mají i reálné zájmy zejména v oblasti Kavkazu. Rusko může poskytnout své zprostředkování při dořešení stále ještě napjaté situace v Náhorním Karabachu. Turecko se cítí být patronem Ázerbajdžánu, Rusko zas Arménie. Určitou úlohu by mohlo hrát i v případě Gruzínské touhy navázat lepší vztahy s NATO, jehož je Turecko členem.
O Medvěděvově spanilé jízdě východním Středomořím se dá říci, že byla úspěšná, ale nikoli překvapivá, a jen odhalila některé strategické chyby západu, stejně jako zviditelnila dosud skrytou drobnou práci ruských diplomatů.
Vzhledem k tísnivé hospodářské situaci Ruska je pro Moskvu momentálně důležitější hospodářská stránka Medvěděvovy mise, ale ruská hospodářská přítomnost má značnou roli i politickou, která čeká na svou příležitost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.