Mecenášství rodu z Růže

Podruhé vstoupíme s Příběhy (v) umění do Anežského kláštera a připomeneme slavnou dobu deskového malířství vrcholné gotiky v Čechách. Právě Vyšebrodský oltář najdete v expozici jako první. Skrývá velmi pohnuté osudy, které vám v seriálu přiblížil kurátor Národní galerie Jan Klípa:

Vyšebrodský cyklus Jan Klípa vybral ze dvou důvodů: Prvním důvodem je fakt, že se tímto dílem otevírá slavná doba českého deskového malířství vrcholné gotiky a Mistra Vyšebrodského oltáře. Ačkoliv neznáme jeho pravé jméno, můžeme považovat za první uměleckou osobnost, u které jsme schopni postihnout například kontury jeho školení. Druhým důvodem je probíhající výstava věnovaná rodu Rožmberků ve Valdštejnské jízdárně Pražského hradu, na které se Národní galerie podílí.
Donátorem velkolepého díla byl podle historiků Petr I. z Rožmberku (zemřel 1347). Muž, který se do českých dějin vepsal hned několika způsoby. Nejen, že byl nejvyšším komorníkem českého království, ale navíc byl, při odjezdu Jana Lucemburského a markraběte Karla ze země, pověřován správou země. Na krátký čas se stal také manželem Violy Těšínské, jak připomíná Zbraslavská kronika: „Když se toto dálo, pan Petr z Rožmberka uvažuje, že se osvobození Jindřicha z Lipé nadlouho protahuje, odmítl jeho panenskou dceru, která s ním byla zasnoubena snubním prstenem, a tak se spojil se svolením krále Jana (Lucemburského) manželským svazkem s paní Violou, dcerou vévody těšínského, vdovou po mladém králi Václavovi. Tímto svazkem se Petr z Rožmberka těsněji připoutal ke králi“. Kromě informací o osobnosti Petra I. z Rožmberka máme k dispozici i zobrazení jeho tváře. Stačí se podívat na druhý obraz cyklu, kde v pravém dolním rohu klečí Petr jako donátor s Vyšebrodským kostelem v dlaních.
Osobnost Mistra Vyšebrodského oltáře už tak snadno identifikovat nemůžeme. Neznáme tvář ani jméno. Podle prací byla jeho dílna činná patrně v letech 1340-1360. Dnes jsou k ní přiřazována díla jako Madona z Veveří, Madona Strahovská, Madona Vyšehradská, Nejsvětější trojice a Madona Kladská.

Zrod a význam Vyšebrodského cyklu
Petr I. z Rožmberka se na sklonku života uchýlil do Vyšebrodského kláštera, kde jako laický bratr přijal cisterciácké roucho. Odtud také můžeme odvozovat přídomek „kajícník“ nebo „mnich“, který se jménem Petra I. bývá spojovaný. V klášteře na podzim roku 1347 zemřel a byl zde pochován. Právě tento rok dává historikům umění hranici, před kterou musela vzniknout alespoň část cyklu. Nebyl ovšem dokončen celý. Po Petrově smrti financování další výroby pravděpodobně převzal syn Jošt, který po otci zastával jeho vysoké úřady. Zlom v tvorbě dokládá i samotný cyklus. Podle odborníku byl vytvářen minimálně dvěma, někteří badatelé se přiklánějí až ke čtyřem malířským osobnostem.
Vyšebrodský oltář tvoří 9 obrazů téměř ve čtvercovém formátu (s malými odchylkami jde o rozměry 99,5 na 93 cm), které mohly být umístěny v řadě s Ukřižováním Krista v centru anebo ve formě velkého čtverce 3x3 obrazy. Tím ovšem nejasnosti kolem díla nekončí, protože další otazník visí i nad obsahovou náplní. Podle některých odborníků jde o christologické téma, podle jiných o mariánské, další se přiklánějí ke kompromisu. Rozhodnout se můžete sami přímo v Anežském klášteře denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin. Vyšebrodský oltář najdete hned na začátku expozice, kdy jako první obraz vlevo uvidíte Zvěstování Panně Marii, následuje Narození Krista, Klanění Tří králů, Kristus na hoře Olivetské, Ukřižování Krista, Snímání z kříže nebo Oplakávání, Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a posledním obrazem je Seslání Ducha svatého.
V souvislosti s oltářem nacházíme v odborných textech řadu otázek. Například do několika proudů badatele dělí už samotný důvod vzniku tak velkolepého a finančně nákladného díla. Z této otázky se zrodila také teorie o malbě k příležitosti korunovace Karla IV. českým králem, na kterou ukazují vznešené oděvy a šperky evokující dvorské prostředí. Ovšem v tom okamžiku by oltář patřil nejspíše do tehdejší baziliky sv. Víta, nikoliv do Vyšebrodského kláštera, kde je nejen zobrazen, ale kde byl také nalezen. Přitom ani, jinak hojné, písemné prameny kláštera ve Vyšším Brodě odpověď nenabízejí. Situace, že by tak velkolepé a nákladné dílo nestálo žádnému kronikáři archivu za zmínku, je těžko uvěřitelná a vysvětlitelná.

Chcete vědět víc?
Cyklus není možné představit v jediném článku. Kurátor Národní galerie Jan Klípa nicméně v následujícím rozhovoru zmiňuje řadu dalších známých skutečností. Například prozradí, jakými restaurátorskými zásahy cyklus prošel, zastavíme se u hodnoty díla i dokonalosti Mistra Vyšebrodského oltáře: