Mávnout rukou

V okamžicích, kdy skoro celou veřejností hýbou hovory o nových silničních pravidlech, se shodou okolností podařilo policejnímu prezidentovi, ministru vnitra a jednomu vysokému důstojníkovi předvést veřejnosti, že když silniční pravidla porušuje kdosi vyvolený, jako by se nic nestalo.

Popořadě: Policejní prezident si sám stanovil výši trestu za to, že všemožně ohrožoval bezpečnost silničního provozu.

Policista Čaš, který v noci na neděli boural opilý a způsobil přitom zranění dvou osob jaksi nádavkem poskytl všem, kterým se cosi podobného přihodí, mazaný návod na to, jak se ze zlé situace vyvléci. Tvrdí, že vůz řídil někdo jiný, on jen auto po nehodě zabezpečil - a teď mi, světe, svědci a Inspekce ministra vnitra dokazujte, že to bylo jinak.

Ministr František Bublan zase tvrdí, že sledovat, jakou rychlostí se jeho řidič řítí není jeho starost, neb je chráněná osoba. Jeho bezpečí je tudíž v kompetenci ochranky, včetně řidiče, který má za úkol dopravit ho bezpečně k cíli, děj se, co děj. Řidič, který se bez majáku - jak říká jeden svědek, či s majákem - jak tvrdí čistě náhodičkou kolem jedoucí policista (nechtějte, abych se smíchy potrhal), tedy ministerský řidič mohl v zádech tušit nebezpečného teroristu a svého chráněnce ministra jen unášel do bezpečí.

Silniční pravidla, jestli se nějak osudově nepletu, jsou tu od toho, aby nějakým (v podstatě přijatelným) způsobem omezovala osobní svobodu účastníků silničního provozu, a to za tím účelem, aby se v rámci svých svobod - když to zkrátím k těm nejzávažnějším důsledkům - prostě nevymlátili mezi sebou. Jestli je naše společnost tak daleko, či tak hluboko - teď nevím, kterým směrem to nabrat - že toleruje určité skupině lidí chování mimo pravidla, pak by asi bylo nutné sestavit písemný seznam osob, které si to mohou dovolit. Nemám na mysli ty "zákonné" výjimky, kdy se pravidla mohou porušit v rámci výkonu služby. Mám na mysli pěkně jmenný seznam, kde by stálo například: "Pan Vladimír Husák, dočasně sloužící lidu ve funkci policejního prezidenta, si může jezdit jak chce a v případě, že to uzná za mediálně výhodné, může nad sebou vynášet i široce mediálně prezentované rozsudky."

Do doby, než bude mít veřejnost k dispozici tyto jmenné seznamy osob, které nemusejí dodržovat zákony, a to například i přesto, že by sami měli dodržování oněch zákonů vymáhat, bude každá příhoda, podobná těm zmiňovaným, neuvěřitelným způsobem devastovat celou společnost.

V médiích se sice dočítám, že třeba v Ruské federaci je situace o něco horší, ale to mě jednak nepřekvapuje, a za druhé se toho nechci v České republice dožít. V Rusku totiž neřeší otázku, zda nějak privilegované osoby jezdí - inu - neslušně, ale naopak zda jim při jejich jízdě stihne normální občan uhnout z cesty. Svědčí o tom případ jistého Olega Ščerbiňského, který byl poslán na pět let do vězení za to, že do jeho vozu naletěl (nikoli Ščerbiňského vinou) automobil gubernátora Altajského kraje, přičemž tu nehodu gubernátor nepřežil. Ale, abych se vrátil ze země, kde zítra pořád ještě znamená včera, k nám za humna.

Možná, že se ministr Bublan, policejní prezident Husák i místní šéf Čaš prostě jen neuvědomují, že svým chováním nejen na silnici, ale i jejich po činech následujícím vystupováním škodí především všem policistům, hlavně těm dopravním, potažmo strážníkům, kteří - jistě vedeni těmi nejušlechtilejšími pohnutkami - usilují svou prací o dosažení vetší bezpečnosti na domácích silnicích.

Básník Ivan Diviš měl, svého času, takové rčení. Říkával: "To jsou pořád jen kecičky, kecičky a najednou - hoří Řím!" Možná se pletu a říkal to, blahé paměti, Josef Jedlička, nicméně význam je stále týž. Někdo by té aroganci mocných měl učinit přítrž. Slova nic nezmohou. Ale, kdo je mocnější než mocní?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání