Masařky mohou pomáhat vědcům
Masařky a další mouchy, které se slétají kolem zdechlin, mohou být cennými „průzkumníky“ biodiverzity. Prokázala to studie německých biologů.
Monitorování výskytu vzácných zvířat ve špatně dostupných oblastech je komplikovaná záležitost. Vědci se proto snaží vytipovat nepřímé zdroje jejich DNA. Dřívější studie naznačila, že u suchozemských savců v tropických oblastech by jím mohly být všudypřítomné pijavky. Napitá pijavka odpadne na zem, kde se dá snadno sebrat a z trávicího ústrojí pak vědci mohou získat vzorek DNA jejího hostitele. Nyní se ale zdá, že ještě výhodnější jsou pro tento účel mouchy, které se živí zdechlinami obratlovců. Jsou rovněž velice hojné a navíc se dají pohodlně přilákat do pastí na poměrně velkou vzdálenost.
Tým německých biologů analyzoval DNA, kterou získal z více než 200 exemplářů bzučivek (Calliphoridae) a masařek (Sarcophagidae) odchycených v pralesích Pobřeží slonoviny a Madagaskaru. Trávicí trakt asi 40 % much obsahoval savčí DNA. Jejím sekvenováním pak vědci identifikovali 22 různých druhů, které žijí na Pobřeží slonoviny. Mezi nimi byly i místní primáti nebo ohrožená antilopa chocholatka čabraková (Cephalophus jentinki). Na Madagaskaru se díky mouchám podařilo identifikovat čtyři druhy savců včetně dvou lemurů. DNA z trávicího traktu much je samozřejmě narušená. Naštěstí pro vědce však mouchy nemají tak výkonné trávicí enzymy jako mnozí jiní živočichové a s DNA z jejich potravy je tak pořád ještě možné pracovat.
Zdroj: Molecular Ecology
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
