Martin Horálek: Papež přemýšlí o světě po pandemii

Jak už titul napovídá, papež se zamýšlí nad stavem civilizace, která se v důsledku koronaviru otřásla v základech. Pandemie je podle něho poplašným signálem, který by měl probudit lidstvo ze slastné iluze bezpečí moderního světa a vyspělých technologií a přinutit lidi přemýšlet.

Odmítá přitom tezi, že se po jejím odeznění můžeme jednoduše vrátit do stejných kolejí, po kterých jsme se pohybovali před jejím vypuknutím. Doslova k tomu říká: „Z krize nikdy nevyjdeme stejní: buď budeme lepší, anebo horší.“ Varuje před tím, abychom retušovali hloubku a rozsah tragédií, kterým čelíme. Strkat před nimi hlavu do písku totiž znamená, že nevyužijeme příležitost ke změně, která je v těchto zlomových okamžicích obsažena. „Mějme všichni dobře na paměti, že existuje něco horšího než krize sama, totiž dramatické důsledky toho, že ji promarníme,“ naléhá František.

Vize do budoucna

Čtěte také

Papež František vyzval věřící, aby respektovali opatření proti pandemii koronaviru

Většina státníků je v těchto dnech příliš zaměstnána zvládáním pandemie samotné, než aby měli kapacitu přemýšlet o budoucím uspořádání světa. A tak je papež jeden z mála globálních lídrů, kteří mluví o tom, co nás v budoucnu čeká. Trefně to pojmenovává jako rekonstrukci z trosek. Abychom tuto situaci zvládli, budeme podle něho muset změnit nejen svůj přístup k hospodářství a k ekonomice, ale také k využívání nerostného bohatství a přírodních zdrojů.

Vždyť stačí, aby se malá část lidstva jen o trochu uskromnila, kývla na férovou distribuci zdrojů a můžeme tím zamezit tomu, aby miliony lidí, hlavně pak dětí, trpěly hladem, burcuje František. Slova, která možná mohou znít v postkomunistické zemi naivně, nebo dokonce trochu podezřele. Tady je ale dobré si připomenout, že je vyslovuje Argentinec. Tedy člověk, pro kterého mají slova jako hlad a bída úplně jiný rozměr, než je tomu uprostřed Evropy. 

Ještě v jednom ohledu se papež viditelně odlišuje od politických lídrů. Vkládá totiž výrazné naděje do nastupující generace mladých lidí, a to nejen v souvislosti s ekologickými aktivitami. Ty, o kterých se někdy mluví jako o ztracené generaci, František naopak povzbuzuje, aby nepřestávali snít s otevřenýma očima a nebáli se o své touhy a vize zápasit.

„Pravděpodobně nikdy dříve neplatila mladá generace tak vysokou cenu za ekonomickou, hospodářskou, zdravotní a mravní krizi, jako je tomu nyní ve třetím tisíciletí. Ale sebelítost k ničemu nevede. Naopak, krize v sobě vždy obsahuje i šanci,“ ujišťuje papež mladé. A já jen dodávám, že tato naděje určitě dojde sluchu i u těch z nás, kteří jsou sice dříve narození, ale uvnitř zůstali mladými a neztratili touhu snít o lepším světě.

Autor je dramaturgem náboženské redakce České televize