Markéta Bartošová: Rovnost podle Redingové

Podobně jako Alex si totiž šéfové velkých evropských firem zřejmě myslí, že ženy musí být neschopné, nesvéprávné, neambiciózní bytosti... Jinak si snad ani nelze vysvětlit, že vedení firem je často v rukou elitních pánských klubů, kde mohou ženy maximálně vařit kávu. Do vrcholného managmentu muži pustí pouhá 3 procenta žen, zbylých 97 procent "okupují" sami. Předestírám, že nejsem příznivcem kvót pro navýšení ženského elementu v politice, natožpak ve vedení soukromých firem. Ale tahle čísla ukazují jasnou nespravedlnost.

Evropští šovinisté dostali v eurokomisařce Viviane Redingové silného protivníka. 59 letá Lucemburčanka, která má v Evropské komisi na starost spravedlnost a základní práva, si ostatně nikdy nevybírala lehké soupeře. Kvůli vyhošťování Romů se pustila rovnou do francouzského státu, kvůli drahému roamingu do telefonních operátorů a teď - kvůli diskriminaci žen v manažerských pozicích - do mužského plémě. Firmy mají brzy poznat, že když se Viviane rozzlobí, dokáže být opravdu zlá. Pokud nedají do konce příštího roku ženám větší šanci, dostanou ženské do vedení "befelem", vyhrožuje Redingová.

Komisařka, kterou si nutno podotknout předseda Evropské komise José Manuel Barroso, vybral do svého týmu úplně dobrovolně, už prý zvažuje stanovit kvóty zákonem. Listu Die Welt popsala, jak by měly vypadat: Ve všech dozorčích radách evropských firem by ženy tvořily třetinu osazenstva, a to ještě do roku 2015. A do roku 2020 by se šéfky a manažerky rozmnožily na plných 40 %. Otázku "co na to muži?" nechme stranou. Každého ale jistě zajímá "co na to samy ženy" a hlavně "co podniky"?

Představa, že by Brusel diktoval soukromým firmám, jak moc sukní si do vedení pustí, trochu zavání tyranií. Jenže Lisabonská smlouva to teoreticky umožňuje. Redingová má k dispozici nový instrument, který Lisabon zavedl. Ten povoluje schválení „podpůrných opatření", která mají zabránit diskriminaci. Jak daleko by ale taková pravidla měla jít? Musí to být zrovna kvóty, jejichž cestou šli třeba v Norsku? Skandinávská společnost je tradičně velmi rovnostářská, jak v byznysu, tak v politice. Pro zbytek Evropy jsou ale kvóty stále problematické, umělé a tudíž vysmívané.

Argumentuje se, že jsou přece i ženy, které o moc nestojí. To je pravda a není jich málo. Jenže ty ostatní by měly mít příležitost ukázat, co v nich je. Nevěřím, že by ve vedení Siemensu, Lorealu, Komerční banky nebo Ostravsko-karvinských dolů bylo přesně tolik žen, kolik by jich tam chtělo být, jak tvrdí odpůrci kvót.

Pokud si dobře pamatuji ze školy, byly holky většinou pilnější a ambicióznější než kluci, měly lepší známky. Ale nejen počet a výsledky vysokoškolských absolventek ukazují na to, že ženy o kariéru stojí. Ženy tvoří velkou část pracovní síly a jejich počet ve středním managementu stoupá. A právě odtud mohou podpořit ty, co jsou v nižších pozicích, rozvíjet kontakty i mentoring…

Přesně jako to dělají muži. V Americe se tomu říká "good old boys networks" - neformální klučičí aliance, které pomáhají těm slabším na vrchol. Jenže kluby a pakty byly vždycky spíš mužskou záležitostí. Ženy žádné takové kluby nemají. Možná je načase to změnit. Lepší než čekat, koho nám do firmy Redingová nakvótuje!

Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko