Markéta Bartošová: Piš, jak slyšíš. Reforma francouzského pravopisu
Známé "Piš, jak slyšíš" v případě francouzštiny skutečně neplatí. A čeští turisté, kteří v Paříži hledají hotel a ne "otel" a Eifellovu a nikoli "efellovu" věž, narazí. Francouzi si prostě píšou a čtou po svém, nehledě na to, že jde o slova cizí. Můžete se klidně stavět na hlavu, můžete se třeba jmenovat Michael Jackson, po překročení francouzské hranice jste rázem "Mikael Žakson". Ve francouzštině jsou občas k napsání jediné hlásky potřeba i čtyři písmenka. Třeba takové obyčejné "o" lze zapsat třinácti způsoby. Tomu by ale teď mohl být konec.
Může za to esejista a novinář Francois de Closets - piš "Francois de Closets". S křivdami, které na něm francouzština v mládí napáchala, se rozhodl zúčtovat ve své nové knize "Bez chyby aneb pravopis - francouzská vášeň." V ní navrhuje radikální zjednodušení - psaná podoba jazyka by se výrazně přiblížila té mluvené. Tím ale sáhl na posvátnou krávu. Na některých věcech Francouzi prostě lpí. Když jim někdo po letech najedou povolí práci v neděli, jsou celí nesví. Když jim chce zjednodušit pravopis, jsou bez sebe. Na svůj jazyk jsou velmi pyšní a hákliví a tudíž jsou trochu zpátečničtí, pravopis se od renesance změnil minimálně.
Francouzská ortografie se dosud považuje za jednu z nejkonzervativnějších, poslední velká reforma sahá do roku 1762. Nové vydání francouzského slovníku Le Petit Robert pro rok 2009 nabízí u ne méně než 6000 (šesti tisíc) slov z 60 000 na výběr ze dvou možných pravopisných variant. Jenže většině školáků je úplně jedno, jestli si dá u stánku kebab s krátkým nebo s čárkovaným "e" a jestli za něj vytáhnou peníze z porte-monnaie s pomlčkou anebo bez ní. Většina bude takové úvahy považovat za imbecilní - někteří z nich s jedním a ti zbylí se dvěma "el".
Změny, které de Closets navrhuje, jsou radikální. A mezi Francouzi vzbuzují velké emoce, nejde totiž o žádné kosmetické úpravy. Vzpomeňme třeba jen na schlíplé Němce, když jim jejich ostré s vyměnili za dvě obyčejná. Nebo všechna ta pozdvižená obočí, když si u nás někdo dovolí napsat tsunami s "c" nebo filosofa se "z". Vím o čem mluvím, pracuji na stanici, která se jmenuje Rádio Česko, a to mnohým stále nejde z pusy.
Jazyk má být progresivní, na tom se jazykoví puristé s pokrokáři i ve Francii shodnou. Jenže ve francouzštině existuje mnoho homonym - slov, která znějí stejně, ale znamenají něco jiného. A rozdíl se pozná, až když se to napíše. Pokud by reforma přece jen prošla, což moc pravděpodobné není, zavládla by v zemi anarchie fonémů. Už teď si učitelé stěžují, že děti při diktátech zapisují podle zvuku a ne podle smyslu slov. Lamentacím dává za pravdu i výzkum, který cituje deník Le Figaro. Podle něj se znalosti francouzského pravopisu u školáků v posledních osmi letech povážlivě zhoršily. Ano, úroveň školáků klesá. Ale je to důvod pro, to aby Francouzská akademie, která úroveň jazyka střeží, snížila nároky? Až začnou Frantíci za pár let špatně násobit, násobilka z osnov zmizí?
O pravopisné úrovni Francoise de Closetse nic nevím. Na politické scéně mu ale s jeho traumatem z dětství asi nepomůžou. Closetsovi tak zbývá jediné - naučit se ve svých 75 letech psát bez chyb.
Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
