Markéta Bartošová: Německo sjednocené Thatcherové navzdory

4. říjen 2010

Když mluvčí vlády NDR Günter Schabowski na podzim roku 1989 oznámil, že východní Němci mohou „okamžitě" vycestovat, zaskočil tím nejen novináře na tiskové konferenci a celé Německo, které ho sledovalo v televizi, ale trochu to vypadalo, že i sám sebe.Zeď padla ještě před půlnocí - bez jediného výstřelu.

Věci se daly do pohybu tak rychle, že překvapily svět nepřipravený. S alternativou kolapsu komunismu v samotném rodišti Marxe a Engelse, který znovu otevřel možnost sjednocení Němecek, se už tak trochu nepočítalo - ani na Východě, ani na Západě.

Jednota Německa byla sice hlavním zahraničně-politickým cílem Bonnu už od doby, kdy Sověti zemi roztrhli, dokonce o ní mluvil zvláštní článek v ústavě. Ale po čtyřiceti letech dvou zacementovaných bloků se zdála tak nepravděpodobný, že řada zemí zůstala stát po pádu Berlínské zdi prakticky s otevřenými ústy. Vakua využil kancléř Helmut Kohl.

Ten razil teorii, že spojení NDR a Spolkové republiky bylo možné prosadit jen během několika málo dnů po pádu zdi. Až euforie opadne, Evropa na něj ze strachu z příliš silného Německa nepřistoupí, bál se Kohl. A vyjednání to byla opravdu těžká. Třebaže se nám dnes existence sjednoceného Německa zdá úplně samozřejmá, dřív byla jen jednou z alternativ.

Tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher za ní zaplatil dokonce svým zdravím. Vyplývá to z dosud neznámých dokumentů, které zveřejnil německý magazín Spiegel. Na srdce nemocný liberál se svými kolegy z Velké Británie, Francie, Ameriky a z Ruska vyjednával v prvních dnech nového roku tak intenzivně, že se málem nedožil březnových - prvních svobodných - voleb.

Dramatické dny a neustálé cestování jeho srdce špatně snášelo. Není divu, odpor proti znovusjednocení Německa, který musel spolu s Kohlem překonávat, byl veliký.

Mohli ale Michail Gorbačov, Francois Mitterand a Margaret Thatcherová zastavit běh dějin? To asi ne, ale zpomalit ho rozhodně mohli. Čtyři vítězné mocnosti měly o budoucnosti Berlína stále poslední slovo. Jednotu Německa bezvýhradně podporovaly jen Spojené státy.

Ale klíč k ní a tedy i k pozdější evropské integraci ležel v Moskvě. Michail Gorbačov ho nakonec pustil za příslib, že NATO se nebude rozšiřovat na východ. S Francouzi Němci jednotu vyhandlovali za závazek, že vymění svou marku za společnou evropskou měnu.

Jen Margaret Thatcherová zůstala sveřepá, sjednocení Německa Británie ani Evropa nechce a nepodpoří, ujišťovala Moskvu. Jak alespoň vzpomíná Helmut Kohl ve svých pamětech, údajně prohlásila: „Dvakrát jsme Němce porazili! A už jsou tu zase!"

Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko

autor: mba
Spustit audio