Markéta Bartošová: Džungle před tabulí

Slovíčko začínající na písmeno p, které Holubová před zraky šokovaných rodičů napsala na tabuli a posléze také zplna hrdla vyslovila, není třeba a na veřejnoprávních vlnách ani vhodné opakovat. Agresivita dnešních žáků ale není pouze verbální.

Pedagog vystaven tlupě rozjívených školáků musí prakticky dennodenně obhajovat nejen svou autoritu a pozici v čele smečky, ale někdy i holý život.

Učitel je ohrožený druh, proto mu chce nový ministr školství Josef Dobeš z Věcí veřejných pomoci a plete na nezvedené školáky bič. Přeje si, aby zástupci školy podepisovali s rodiči smlouvu o tom, jak se má dítě ve výuce chovat. Stvrzením takové dohody rodiče přeberou zodpovědnost za vystupování svého potomka na školní půdě.

V dokumentu by mělo být stanoveno, jak škola "zatočí" s dětmi, které v hodině vyrušují nebo jsou agresivní. Třeba takový Rosenheim, další filmový příklad - výrostek ze Svěrákovy Obecné školy.

Učitelku provokuje bombardujíc obraz Karlštejna papírovými kuličkami za doprovodu zvukových efektů vybuchujících granátu. Když ho učitelka napomene, hodí po ní kalamářem…

Jak by si s Rosenheimem poradil ministr Dobeš? Má téměř konkrétní, zároveň však trochu naivní představu, kterou sdělil Lidovým novinám:

„V takovém případě by byl žák třeba vyloučen z výuky. Na řadu by přišla alternativní náplň hodiny. Tou by byl pohovor se školním psychologem a nějaká forma terapie," vyjmenovává ministr.

Rosenheima by za jeho poklesek po dobu tří měsíců čekala dejme tomu hodina terapie týdně se školním psychologem, který by zlobivému školákovi vysvětlil, že házet po učitelce kalamářem je špatné.

Rosenheimovi rodiče by zase museli absolvovat jednorázové sezení s týmž školním psychologem, který by je důrazně upozornil, že tolerovat chlapci ataky inkoustem je nevýchovné. Obzvlášť když má hoch tak dobrou mušku jako Rosenheim a učitelka tak slabé nervy, že skončí v blázinci…

Pomůže pakt mezi ústavem a rodinou zachovat duševní zdraví učitelů? Nic moc nového nepřináší. Většinu přestupků i sankce za ně už určuje školní řád.

A zavedení zodpovědnosti pro rodiče? Ani to přece není novinka. To, že matka a otec nikde nepodepisují, že za chování své dcery a svého syna zodpovídají, přece neznamená, že tomu tak není.

Pokud je nezajímá, jak jejich potomci tráví čas ve škole teď, jestli zlobí a proč, jestli pro ně poznámka či špatná známka z chování znamená jen jeden nepříjemný večer doma, žádná smlouva jim stejně nepomůže.

Budou se potom stejně jako rodiče malých sprosťáků v Pelíškách divit: „Odkud to přišlo?" A učitelé se stejně jako Eva Holubová ohradí: „Od nás to nemají."

Matky pak podobně jako maminka Šebková s údivem hlesnou: „A to říkají všichni?" A uslyší: „Všichni… Šebková taky."

Autorka je redaktorka ČRo Rádia Česko