Mangrovy - obživa versus ochrana

Mangrovové lesy představují v tropických a subtropických oblastech ekosystém plnící - kromě ekologických funkcí - také důležitou ekonomickou roli. Rychlý populační růst místních komunit a s ním spojené nadužívání lesů vede k jejich degradaci. Proto je prioritou zavést zde trvale udržitelná ochranářská opatření, která by brala v potaz i základní životní nároky místních obyvatel.

Delta nejdelší indické řeky Godavari, v jejímž ústí se nachází 33.263 ha studovaných mangrovů, byla, stejně jako další indické delty, značně přeměněna lidskými aktivitami. Jedná se o druhou nejrozsáhlejší mangrovovou oblast Indie na východním pobřeží. (Celkem mangrovy pokrývají v Indii plochu okolo 6.700 km2.) Již od konce 19. století byly tyto mangrovy pleněny pro palivové dřevo. Některé oblasti byly vykáceny s nadějí, že lesy zregenerují přirozeně. Obyvatelé blízkých měst využívají mangrovy k zemědělským účelům, získávání soli a akvakultury. K rozsáhlé destrukci mangrovů přispívá také pastva dobytka, znečištění, eutrofizace a zanášení zálivu Kakinada a jeho řek bahnem, změna toků řek, eroze a sezónní hydrologické změny. V roce 1978 tak byl v severní části delty vyhlášen národní park Coringa (Coringa Wildlife Sanctuary). Pro organizování ochranářských aktivit byly založeny např. Výbor pro ekologický rozvoj (Eco-Development Committee - EDC) a další instituce, aby zajistily spolupráci s místními obyvateli v projektu obnovy mangrovů. Byly publikovány letáky v místním jazyce telugu o projektu, pořádány schůze komunit, založeny mangrovové kluby a na "reklamní plochy" vesnic byly nakresleny ilustrace o důležitosti mangrovů.

Vědci zkoumali v oblasti mangrovů Godavari dvě zóny s odlišným ochranářským statusem: 1. zóna NP Coringa, 2. zóna bez ochrany. Průzkum prováděli v 9 vesnicích v první zóně a v 6 vesnicích druhé zóny, mezi rybáři hovořícími drávidským jazykem telungu. V každé vesnici náhodně vybrali několik domácností, kde provedli "dotazníkovou akci". Výzkumu se účastnili i místní překladatelé, znalí jazyka telungu i angličtiny. Otázky se týkaly znalosti rostlinných druhů mangrovů (s pomocí fotografického katalogu), záležitostí spojených s rybařením, vnímání změn v mangrovech a ekonomiky domácností.

Podle oficiálních statistik ve zkoumaných vesnicích žije 34.625 lidí, ve všech je přístup k elektřině a ve všech (kromě dvou) je také škola. Obyvatel v produktivním věku je více než třetina, z toho nejméně polovina (pravděpodobně ovšem mnohem více) se zabývá rybolovem. Děti, nezaměstaní a důchodci se na rybolovu, sběru dřeva a dalších aktitvitách v mangrovech podílejí také. Věk dotazovaných byl mezi 16 a 55 lety. Většina obyvatel se narodila přímo v dotčených vesnicích. Jejich hlavní příjmy pocházejí z rybolovu, žijí v jednoduchých chatrčích a vlastní jen malý majetek (např. zvířata, kolo, televizi). S průměrným ročním příjmem asi 3.500 INR jsou místní rybáři považováni za jednu z nejchudších komunit v indické společnosti.

Většina respondentů vnímá mangrovy jako lesy avicennií, tedy vegetaci; někteří jako celý ekosystém, ochranu proti cyklonům a záplavám a zbytek jako zdroj palivového a stavebního dřeva a krmiva.

Logo|foto:Český rozhlas

Flóru indických magrovů tvoří asi 50 druhů. Nejvýznamnějšími druhy jsou Avicennia marina (Forsk.) Vierh., Avicennia officinalis L., Excoecaria agallocha L., Aegiceras corniculatum (L.) Blanco, Sonneratia apetala Buch.-Ham., Ceriops decandra (Griff.) Ding Hou, Rhizophora apiculata Blume a Rhizophora mucronata Lamk. Úroveň rozpoznávání 13 pravých mangrovových druhů bylo u většiny dotazovaných dobré až velmi dobré (tj. rozpoznali více než 8 a více než 10 druhů), a to bez rozdílu mezi věkovými kategoriemi.

Mangrovy využívají místní nejvíce jako prostředí pro rybaření. Do zóny 1 pronikají hlouběji a s menší frekvencí, narozdíl od zóny 2, kde se rybaří blíže vesnicím a mnohem častěji. Komerčně nejdůležitějším úlovkem jsou krevety (53%) následované rybami (32%) a kraby (15%). Naprostá většina úlovků je v obou zónách prodána. Většina domácností uváděla také sběr palivového a stavebního dřeva v mangrovech. Kromě pravých mangrovových druhů využívají k topení i další druhy, včetně např. kokosových palem, nicméně mangrovové druhy mají téměř ideální výhřevné vlastnosti. Ve studovaných oblastech byl rozdíl ve frekvenci výprav za dřevem a jejich délce. V zóně 1 sbírali dřevo blíže domova a častěji než v zóně 2. V zóně 2 obyvatelé využívali dřevo častěji na stavbu; v zóně 1 bylo relativně vyšší využívání rostlin z mangrovové oblasti jako léčiv, k získání barviv na sítě a jedu na ryby. Červené barvivo k barvení a konzervaci rybářských sítí se získává vařením kůry Ceriops decandra ve vodě. Tato tradiční metoda byla velmi účinná zejména v minulosti, kdy se sítě vyráběly z bavlny a přestože se dnes vyrábějí převážně z nylonu, polovina rybářů pokračuje v jejich barvení. Kůra Aegiceras corniculatum se zpracovává na pastu a je užívána k trávení ryb.

Přestože byly zdokumentovány léčivé účinky pravých mangrovových druhů, místní toho příliš nevyužívají, ačkoliv ayurvédská a bylinná medicína je v Indii legální.

Žádné rozdíly ve využívání mangrovů související s věkem nebyly nalezeny. Tři čtvrtiny rybářů uváděly, že plocha mangrovové vegetace se zvětšila a sdílejí názor, že tento trend bude pokračovat. Mezi uváděnými příčinami bylo zavedení ochranářských opatření a tlak na jejich dodržování a vysoká přirozená regenerace - místní lidé se shodují v tom, že když useknutý strom dokáže regenerovat vytvořením nových výhonů z pařezu. Nicméně data založená na satelitních snímcích z ledna 1977, března 1993 a března 1999 dokládají úbytek mangrovové vegetace.Nebyl žádný významný rozdíl mezi lidmi s dobrou a špatnou znalostí mangrovových druhů v odhadech vývoje mangrovů (tj. úbytek-nárůst), avšak byl zde jasný geografický trend - lidé ze zóny 2 častěji uváděli úbytek mangrovů.

Některé oblasti mangrovů byly v minulosti holosečně vysekány. Satelitní snímky dokazují, že vegetace zde úspěšně zregenerovala. Tím mohl vzniknout u místních dojem, že celková plocha mangrovů se zvětšila. Dalším důvodem pro rozpory mezi skutečností a získanými odpověďmi by mohla být skutečnost, že rybáři jsou obeznámeni pouze s relativně malou částí mangrovů. Také přirozenou schopnost vymlazování z pařezů má v mangrove pouze několik málo druhů (př. Avicennia marina, Avicennia officinalis a Excoecaria agallocha).

Nelegální kácení, přeměna mangrovů na akvakultury a destruktivní přírodní fenomény (cyklóny, bouře) byly nejčastější odpovědí na příčiny úbytku u zbylé čtvrtiny respondentů. Nebyl žádný věkový rozdíl mezi lidmi uvádějícími úbytek a přírůstek mangrovů.

Prakticky všichni znají ochranářská opatření a většina přijímá pravidla, neboť - slovy jednoho z rybářů - " zákaz kácení znamená nárůst plochy mangrovů, což je výhodné pro živobytí vesničanů". Asi třetině obyvatel se ale nelíbí, že kácení je ilegální, protože palivové dřevo je potřeba denně na vaření a další činnosti v domácnosti. A také nesouhlasí s výší pokut za kácení a sběr zeleného dřeva.

Přestože buvoli jsou důležití pro živobytí místních lidí a pasou se na mangrovech, téměř nikdo nedovoluje dobytku pást se v lese. Lidé tvrdí, že řežou listy Avicennia spp. a Excoecaria agallocha a nosí je dobytku do vesnic, kde se zvířata potulují.

Rybáři jednohlasně uváděli, že se úlovky v posledních 10 letech zmenšily, přičemž častěji si stěžovali lidé v oblasti 1. Důvodem jsou podle nich krevetí farmy, také další druhy znečištění, tropické cyklóny a konstrukce odvodňovacích kanálů. (Ve státě Andhra Pradesh se mezi lety 1990 a 1999 zvětšila plocha krevetích akvakultur z 6.000 na 84.300 ha, což je více než polovina všech krevetích kultur v Indii.) Asi třetina z vesničanů také obviňuje své kolegy, že loví přes míru, čímž se snižují úlovky. Překvapivě žádný z dotázaných neuvedl ztrátu habitatů jako hlavní důvod pro pokles úlovků, přestože jsou si moc dobře vědomi toho, jaká je role mangrovů v životě populací ryb a korýšů. Je možné, že se obávali otevřeně kritizovat akvakultury a nechtěli se dostat do přímého konfliktu s tímto sektorem.

Stát sice přijal opatření snižující závislost vesničanů na mangrovových zdrojích. Pro Godavari jsou k dispozici plynová kamna jako alternativa k palivovému dřevu. Ale dřevo je zadarmo, plyn nikoliv. Jen 4% respondentů v zóně 1 mají plynový sporák.

Autoři tak svým výzkumem poukazují na nutnost multidisciplinárního zkoumání při zavádění účinné ochranářské politiky a současně ukazují rozpory mezi vládními alternativami na jedné straně a jejich praktickým využitím v životě místních lidí na straně druhé.

Zdroj: F. Dahdouh-Guebas, S. Collin, D. Lo Seen, P. Rönnbäck, D .Depommier, T. Ravishankar and N. Koedam, Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine 2006, 2:24 doi:10.1186/1746-4269-2-24 http://www.ethnobiomed.com/content/2/1/24