Mamutí blonďáci
Mamuti jsou obvykle zobrazováni s hnědou srstí. Mezinárodní tým vedený německým genetikem Michaelem Hofreiterem ale odhalil v dědičné informaci mamutů variantu genu, která těmto pravěkým kolosům zajišťovala plavé zbarvení.
Mistr Zdeněk Burian by dnes musel při malování mamutů sáhnout po mnohem širší paletě odstínů, než s jakou vystačil v dobách, kdy vznikaly jeho nezapomenutelné obrazy a ilustrace. Vědci tušili, že mamuti nebyli "jednobarevní". Na kusech kůže, jež se dochovaly ve věčně zmrzlé půdě, nacházeli srst nejrůznějších odstínů. Nebyli si však jisti, zda tato barevná škála odpovídá skutečnému zbarvení mamutů nebo zda je výsledkem tisíciletí, jež chlupy strávily ve zmrzlé zemině.
Konec všem dohadům učinil článek mezinárodního týmu genetiků vedených Michaelem Hofreiterem z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku. Vědci z Německa, Španělska, Dánska, Ruska a Rakouska izolovali DNA z kosti mamuta, která ležela 43 tisíc let ve zmrzlé půdě a podrobili ji zevrubné genetické analýze. Podařilo se jim izolovat zlomek genu pro melanokortinový receptor (gen označovaný jako Mc1r) složený z 1236 písmen genetického kódu. Tento gen sehrává významnou roli při určení barvy vlasů u lidí a zbarvení srsti u zvířat. Snížená aktivita tohoto genu má u člověka na svědomí rezavé vlasy. U skotu zodpovídá za červené zbarvení srsti. Myším, psům a koním propůjčuje žlutou srst. Hofreiterův tým zjistil, že se v dědičné informaci mamutů vyskytoval gen Mc1r ve dvou variantách.
Záměna jediné aminokyseliny stačila k tomu, aby molekula melanokortinového receptoru ztratila schopnost zajistit tmavou barvu srsti. Nositelé takto pozměněných genů měli srst světlou. Byli to "mamutí blonďáci". Vyšetřený vzorek mamutí DNA obsahoval jak "tmavou" tak i "světlou" variantu genu. Tento mamut zdědil od rodičů odlišné verze genu pro melanokortinový receptor. Nebyl proto ani tmavý ani "blond". Pro jeho zbarvení bychom ho zřejmě označili za "bruneta".
O tom, že "blond varianta" genu má skutečně "zesvětlující" efekt, svědčí nedávné odhalení genetické příčiny "blonďatosti" amerických křečků náležejících k druhu Peromyscus polionotus. Na pobřeží Mexického zálivu žije v písečných dunách "světlohlavý" poddruh Peromyscus polionotus leucocephalus. Ten vděčí za svůj maskovací "blonďatý přeliv" stejné změně genu pro melanokortinový receptor, jakou odhalili Hofreiter a spol. v dědičné informaci sibiřských mamutů. U kosti, která posloužila jako zdroj mamutí DNA, se nepodařilo nalézt kůži se srstí, a proto vědci nemají v rukou jasný a nezvratný důkaz, že varianta genu měla předpokládaný vliv na zbarvení pravěkých chobotnatců. Není také jasné, zda byli mamuti zbarveni na celém těle stejným odstínem, nebo zda nesli na kůži různě barevné skvrny nebo pruhy. Každopádně však genetici napomohli k poznání vlastností, které mohli paleontologové z dosavadních nálezů vyčíst jen s velkými obtížemi.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.