Máme problém, volají poškozené buňky

První reakcí buňky, u které dojde k poškození DNA, je snaha rychle poškození opravit. Pokud se to nepovede - ať už proto, že selžou reparační mechanismy nebo že bylo poškození příliš velké, přestane se buňka dělit nebo rovnou spáchá sebevraždu. Zabrání tak tomu, aby se poškozená a tedy potenciálně nebezpečná DNA dále šířila po organismu. Ještě před tímto zoufalým řešením však buňka své problémy prostřednictvím chemických signálů "oznámí" svému okolí a vyvolá tak zánětlivou reakci.

Objev, o kterém referuje článek v online verzi časopisu Nature Cell Biology, tak vysvětluje, proč poškození DNA uvnitř jediné buňky může ovlivnit celou tkáň - což je zvláště významné v případech nádorového bujení a stárnutí organismu. Experimenty ukázaly, že pokud nádorově změněná buňka obdrží signál od jiné, čerstvě poškozené buňky, může se začít chovat daleko agresivněji než předtím. V případě stárnutí zase zánětlivý proces například zvětšuje plochu stárnoucí kůže, ve které se postupně hromadí poškození.