Mám rád, když je prostor pro improvizaci a různé blbůstky, prozrazuje herec Kryštof Hádek

„Nejdřív jsme točili Poslední závod – to bylo na horách. A protože byl covid, tak jsme tam byli úplně sami. Být sami v Krkonoších, to už se nám asi nikdy nepoštěstí.“

Čtěte také

„Rampouchy na fousech a zmrzlý nerv v půlce obličeje.“ Kryštof Hádek o natáčení Posledního závodu

„Asi za tři týdny na to navazovala komedie Grand Prix, kdy jsme z těchto (nadmořských) výšek sjeli až k moři. Je to takové road movie, kdy ti hlavní hrdinové dojedou do Barcelony. A pak jsem měl nějaký kratší prostoj a začali jsme točit seriál Volha,“ dodává.

I v herectví si tak Hádek snaží najít něco, co ho baví. „A pak jsou určitě důležitým faktorem kolegové – když je to dobrá parta nebo když děláme komedii. Mám rád, když se nedělají věci stále stejně. Nejlíp, když máme prostor pro improvizaci nebo ,blbůstky‘. To se to vždy oživí.“

Hádek ale rád i, jak říká, vážnější představení nebo filmy. „Kolikrát jsem měl pocit, že už o té své postavě vím všechno, ale nějakou další, třeba 20. reprízou se objevil zas nový rozměr.“

Snažím se si to užít

Své hraní prý ale nějak moc neprožívá. „Já prostě přijdu, zahraju představení a snažím se si to maximálně užít. Toto povolání asi ani nejde moc dělat bez toho, aby ho člověk měl rád,“ dodává.

Čtěte také

Dobovky mám rád jako herec i jako divák, pochvaluje si Kryštof Hádek roli v seriálu Volha

Když ale něco dělat musí, tak přijdou na řadu kompromisy. „Spíš než nějaká úplně nechuť, protože tak bych asi fungovat neuměl. Bylo by to hrozně vidět, že mě to nebaví nebo že mi něco vadí – a to by nedělalo dobrotu.“

Celé Hovory s Kryštofem Hádkem najdete v audiozáznamu. Dozvíte se, jak se natáčela nová audiokniha Sluha dvou pánů nebo o tom, jak v dětství četl doma mamince, když vařila, a nahradil jí tak rozhlas. Ptá se Naděžda Hávová. Vysíláme v repríze.