Malá sebekontrola, malý úspěch v životě

Programy zaměřené na posilování sebekontroly u dětí a mládeže jsou považovány za jednu z cest jak snížit kriminalitu a zlepšit zdraví občanů. A zřejmě by se mohly vyplatit – o tom, nakolik je sebekontrola důležitá pro zdraví, blahobyt i obecnou bezpečnost, vypovídá dlouhodobá studie amerických a britských výzkumníků. Vědci sledovali životní cesty 1000 dětí, které se narodily na Novém Zélandu v letech 1972 a 1973. Míru sebekontroly u nich vědci stanovovali dotazováním jak samotných dětí, tak jejich rodičů a učitelů. Dotazováním děti od 3 do 15 let procházely každé dva roky a poté v 18, 21, 26 a 32 letech.

Výsledky studie ukázaly, že u dětí z rodin s vyšším socioekonomickým statusem a vyšším IQ je pravděpodobnější vyšší míra sebekontroly. Poté, co vědci oba faktory odfiltrovali, se před nimi vynořil jasnější obrázek: dospělí, kteří jako děti projevovali nízkou míru sebekontroly, mají větší sklon k nadváze a obezitě, užívání návykových látek a dokonce i problémům s dásněmi v důsledku horší ústní hygieny. Častěji také onemocní pohlavně přenosnými chorobami. Ani jejich majetkové poměry nejsou ideální – méně často vlastní nemovitosti a naopak se z nich snadněji stávají bezdomovci. A co nás už asi nepřekvapí, je u nich také vyšší pravděpodobnost páchání trestné činnosti. Samostatná britská studie 500 dvojvaječných dvojčat také ukazuje, že dvojčata s menší sebekontrolou v prvních pěti letech života spíš začnou kouřit ještě před 12 rokem života a mají větší sklony k antisociálnímu chování.

Navzdory těmto závěrům se někteří vědci k programům na posilování sebekontroly staví skepticky a uvádějí, že míra sebekontroly jednotlivce je velmi rezistentní vůči změnám. Jiní to vidí optimističtěji – podle nich se lidé mohou měnit a preventivní programy by společnost vyšly levněji než sociální dávky, vězení nebo programy pro drogově závislé.

Zdroj: PNAS