Malá bilance současné vlády

Ale spíše jde o projekty a návrhy nebo jenom deklarované postoje. Začnu projektem protiraketové obrany, který nám a Polsku navrhly Spojené státy americké na bilaterální úrovni. Vláda jednání přijala a nyní se bude snažit o správnosti svého rozhodování přesvědčit evropskou a českou veřejnost. Zatím se totiž setkala v Evropě s převažujícím nepochopením a doma s projektem sympatizuje jen malá část české veřejnosti.

Americký projekt protiraketové obrany, údajně namířený hlavně proti íránským raketám, je totiž značně rozporný. Jde o bilaterální projekt, který by podle názoru mnohých měl být projednáván alespoň v NATO, a to hlavně z toho důvodu, že vedle nejistých výhod přináší několik vážných rizik pro českou a evropskou bezpečnost. Je totiž zřejmé, že rozpoutá další kolo zbrojení, především na straně Ruska, ale i Číny. Podíváme-li se například na názory uznávaných mezinárodních odborníků na problematiku obrany ze Spojených států a Německa, jak je v uplynulých dnech prezentovali na zasedání v Berlíně, zjistíme, že podle nich je projekt nebezpečně nedomyšlený i z vojenské stránky. Dokonce může znamenat i zvýšené nebezpečí pro Evropu samotnou.

Na prvním místě tím, že dotčené státy, které se budou cítit tímto štítem ohroženy, vyvinou nové a účinnější prostředky útoku. Je pak trochu úsměvné, když se česká vláda snaží získat jakési dodatečné bezpečnostní záruky od Spojených států, patrně proto, že si je vědoma toho, jaká další vážná bezpečnostní rizika s sebou tento sporný projekt přináší. Namísto účinnější obrany budeme tedy možná v Evropě více ohroženi. Takže tento krok české vlády nehodnotím jako dobrý a správný. Navíc se z jisté stránky i morálně pochybený. Jde o to, že v návrhu úspor, který vláda nyní postupně a opatrně zveřejňuje, jsou během tří let sníženy výdaje na obranu o dvaadvacet miliard korun a jejich podíl na HDP poklesne na jednu celé dvacet devět setin procenta, ačkoliv jsme se zavázali při vstupu do NATO, že budeme dávat dvě celé dvě desetiny procenta. Znamená to, že nás budoucí protiraketový štít Spojených států zbaví nutnosti dávat tolik peněz na obranu v rámci NATO? Nechce se mně ani věřit, že takto přízemně a hokynářsky uvažují všichni členové vlády. Kdyby tomu tak bylo, pak bychom možná měli mít ještě větší obavy o bezpečnost České republiky, než momentálně máme.

Druhým velkým krokem, který vláda podnikla, je už zmíněný návrh daňových změn a úspor. Bude se o něm jistě ještě hodně diskutovat, jak v parlamentu, tak ve veřejnosti. Vláda ho prezentuje jako jediné možné opatření, abychom neupadli do takzvané dluhové pasti. Nevím sice přesně, co to znamená, ale vím naprosto přesně, že politikové téměř všech barev ruku v ruce tento stát po desetiletí zadlužovali. Naposledy tak učinili před posledními volbami, když se vezli na populistické vlně, která jim měla přinést lepší volební výsledky. Je proto na místě otázka, jak věrohodný může například být dnešní ministr financí, který tehdy v parlamentu spolu s ostatními rozdával, jak mohl, a nyní připravil poměrně drastická úsporná opatření, která se nepochybně dotknou především lidí v sociálně slabším postavení. Je přirozeně pravda, že každá reforma vždy někoho postihne, byl bych ale rád, kdyby konečně jednou také postihla ty, kdo mají možnost volby, a ne ty, kdo tuto možnost nemají. Reformou si nejvíce polepší ti, kdo mají desetitisícové čisté příjmy, které jim většina lidí sice nezávidí, ale mohou si položit otázku, proč by právě oni měli mít ještě větší profit, zatímco všech ostatních se citelně dotkne hlavně zdražení potravin, elektřiny, léků a mnoha služeb.

Tato reforma nemá žádné hodnotové základy, je pouze výsledkem matematických kalkulací, a proto jí v médiích podporují hlavně odborní ekonomové. Nesmí nás to ale mást, protože ti největší světoví ekonomové, narozdíl od našich postav, měli zpravidla vyvinuté sociální cítění. Křesťanští demokraté v západní Evropě například vyvinuli koncepci sociálně-tržního hospodářství, která se dodnes ani vlastně nedostala do českých zemí. V tomto smyslu je tedy dnešní reforma úzce ekonomická a postrádá humánní rozměr. Jeden konkrétní příklad. Je obecně známo, že stále více lidí, a to už od mladších let, trpí různými formami depresí, které se dají léčit pouze poměrně drahými léky. Je také obecně známo, že stále více lidí u nás trpí kloubními nemocemi nebo cukrovkou, které opět vyžadují zvýšené výdaje na léčbu. Opravdu humánní společnost se snaží, aby příslušné léky byly dostupné i těm, kdo mají nižší příjmy nebo jsou odkázáni na důchody, zatímco nedostatečně humánní společnost dovolí, aby se zdražovaly.

Mluvčí ministerstva zdravotnictví nás přesvědčuje, že je to nutné poté, co předchozí sociálnědemokratické vlády rozhazovaly peníze. Bylo by dobré říci, jak a kam, ale to samozřejmě není podstata věci. Takt tkví v tom, že všichni platíme velmi vysoké zdravotní a sociální pojištění, jedno z největších v Evropě, a politikové stále nejsou schopni se dohodnout na nějaké perspektivní politice v těchto oblastech. Měli by možná více přemýšlet v širších souvislostech, více vnímat globální trendy a snažit se řešit problémy nejen technologicky a ekonomicky, ale také z hlediska určitých jasných hodnotových pozic. Jinými slovy starat se nejen o tvorbu finančního kapitálu, ale také sociálního kapitálu. Jsem přesvědčen, že kdyby občané v plánovaných reformách zahlédli i tuto orientaci, pak by je určitě více podporovali, než tomu bude v tomto případě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .