Majzlík a US-DEU

Jako představitel Demokratické unie, která se s Unií svobody takzvaně integrovala, tvrdil a tvrdí, že společný pravicový subjekt se účastí v levicově středové vládě zkompromitoval, což by měl být dostatečně silný argument pro volbu nového vedení a ta by podle Ratibora Majzlíka musela znamenat jeho výměnu a nové vedení by uvedenou situaci jistě lépe zvážilo.

Na druhé straně Majzlík ještě nedávno odmítal názor, že by principy Demokratické unie a její členové byli málo respektovanými partnery integrovaného subjektu. Čtrnáct dní před sjezdem však zaujal zcela konfrontační stanovisko v otázce požadované volebnosti sjezdu. Zlí jazykové tvrdí, že motivem jeho současného rozhodnutí mohly být jeho končící prebendy. Jako i jediný z místopředsedů byl totiž dosud podle tisku za výkon své funkce placen a měl k dispozici mobilní telefon i auto.

S jeho skutečným odchodem a oslabením společného pravicového subjektu však nesouhlasí jak ostatní místopředsedové, tak odpůrci současného vedení strany, jimiž jsou zástupci pravicové platformy i představitelé Karlovarského a Olomouckého kraje. Ti si rovněž přáli, aby právě skončený sjezd byl sjezdem volebním. Ratibor Majzlík dokonce prohlašoval, že s ním odejdou z unie 3 až 4 stovky jeho příznivců. Zatím se tak stalo však v případě pouze několika jednotlivců.

Na adresu svých kritiků Majzlík říká, že se jim nelíbí jeho pravicové ideje a myšlenky. Když někdo přijde s myšlenkou, je prý snazší zničit jejího nositele, řekl dle Lidových novin. Dle téhož zdroje mu však místopředseda Hadrava má za zlé, že měl, cituji: Celý rok na to, aby v předsednictvu prosazoval svůj názor a bojoval za něj. On byl ale naprosto loajální a na vše přitakával. Nyní se jen schovává za ušlechtilá slova a gesta. Konec citátu.

Necítím se povolán k tomu, abych posuzoval morální a politické motivy rozhodování Ratibora Majzlíka. K čemu se však cítím povolán, to je posouzení výsledků jeho kroku, posouzení jeho demonstrativního odchodu z Unie svobody-DEU. Je to zajímavé. Všechny pravicové strany a straničky, které vznikly jako projev nesouhlasu s pragmatickou politikou ODS, si totiž nejraději hrají každá na svém písečku. Jakou představu o svém dalším politickém osudu může Ratibor Majzlík mít?

Prohlašuje, že bude uvažovat o založení další pravicové strany. To znamená vytvoření dalšího písečku pro pravicové voliče, kteří budou volit jeho a jeho několik následovníků? Ještě v červenci letošního roku krotil Ratibor Majzlík nespokojence z Demokratické unie slovy, že zakládáním nové strany přispějí k rozbití pravice a ne k jejímu sjednocování. Politika sama o sobě je terén, kde ve svém úhrnu vládne většinou nemilosrdný pragmatismus.

Rozhoduje bohužel, ano, říkám bohužel, ale vím, že to tak je, rozhoduje úspěch. Zejména v postkomunistické společnosti naší České republiky. A ten může mít za kmotra ušlechtilé úmysly, ale třeba i korupci, na níž nikdo nepřijde nebo korupci, kterou někdo šikovně obhájí a prohlásí jí za ušlechtilé úmysly. Měřítkem hodnot a životaschopnosti v politice je úspěch, který vychází z politické reality, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Vedle suveréna české pravice, jímž je bezesporu ODS, je zde množství pravicových stran a straniček, o jejichž integraci se neustále mluví, ale mnohé jevy, jakým je například odchod Ratibora Majzlíka z Unie svobody - DEU, svědčí spíše o další dezintegraci.

A tak místo oné integrace udržují ambiciózní šéfové stran při životě subjekty, jako je ODA, Kaslovi Evropští demokraté, Cesta změn a naděje, ovšem bez jakékoli naděje na důstojné politické existování. Hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny je totiž 5 procent a strany desetinových preferencí na ní nikdy nedosáhnou. A úspěch na komunální úrovni může být jednou z etap cesty vzhůru, ale nikdy ne pro subjekt, který na komunální úroveň spadl z úrovně celostátní. Všechny živořící pravicové strany mají navíc společného jmenovatele. Nechuť pro bezskrupulózní ODS, jinak by totiž vůbec nevznikly. Jejich budoucí osud je však velmi nevábný. Buď skončí v lůně oné nemilované ODS nebo nenajdou-li k sobě přece jen cestu, časem zaniknou. Oslabování té jakkoli slabé, tak přece jen nejsilnější Unie svobody, však považuji za velmi neprozíravé.