Mají strany na to, aby probudily "spící" voliče?

"Ale i kdyby k politické změně nedošlo, pravil Klaus dále, "není třeba se strašit. O konec světa by nešlo." A avízo rozhovoru ještě uvádí, že podle prezidenta není třeba se bát výsledku voleb proto, že v České republice stejně jako ve velkých státech kontinentu panuje silný duch "europeismu", který například v Německu respektuje jak SPD tak CDU, ve Francii se k němu hlásí prakticky všichni stejně jako v jiných zemích. "Hlavní půdorys europeismu je dominantnějším jevem, než rétorika jednoho či druhého politika na předvolební scéně", dodává Václav Klaus.

S tím vším lze jistě souhlasit. S jedinou výhradou - v příští vládě by drtivá většina občanů asi nerada viděla KSČM a rozpaky by nejspíš panovaly i z tiché podpory komunistů případnému menšinovému kabinetu ČSSD. Ona první varianta je ovšem podle všeho nepravděpodobná, neboť lídr sociální demokracie Paroubek, ale i stranická majorita jistě ví, že by vláda s KSČM mohla být takřka sebevražedná. Druhý model si ale Paroubek už představit zřejmě dovede a testuje ho také už několik měsíců při některých hlasováních ve sněmovně, k čemuž ho tak trochu ženou jak současní koaliční partneři, tak známá taktika "nulová tolerance" z řad ODS.

Lze předpokládat, že ani on není z představy šéfování kabinetu drženého u moci komunisty nijak zvlášť nadšený a přestože by ČSSD jistě chtěla vydržet u moci, souhlas s podporou komunistů by nemohl být jednotný. Jinými slovy, vedení sociálních demokratů musí doufat jak v co nejlepší vlastní volební výsledek, tak v to, že bude možné složit většinu s lidovci a zelenými. Zapeklité je přitom postavení KDU-ČSL, která pod Kalouskovým vedením míří spíš k ODS, ale pokud lidovci vklouznou do nové sněmovny jen těsně, pak se pod Kalouskem křeslo šéfa strany přinejmenším zatřese a posílí se postavení příznivců spolupráce s ČSSD, představovaných místopředsedou Svobodou.

Hrozba povolebního patu, způsobeného dlouhodobě silnou KSČM, je určitě dost reálná. Do značné míry by jí odvrátila mohutnější volební účast. Přičemž by ti, kteří zatím k urnám nechtějí z nejrůznějších důvodů, mezi nimiž je nedůvěry v politiku hodně podstatným prvkem, museli nejen přece jen volit a zároveň odevzdat hlasy pro ty strany, kterým se obecně říká "demokratické", tedy čtyřem nekomunistickým, jenž jsou podle preferenčních průzkumů ve hře. Co však může pohnout například obrovským počtem mladších lidí ke změně postoje volební účasti, není snadné nalézt. Zatím se zdá, že to není ani vidina KSČM v zádech vlády. I když jsou patrné tendence k jisté "mobilizaci". Například kampaň s titulem "Volit je sexy", zřejmě motivovaná právě obavou z posílení pozice komunistů a nějaké podoby tandemu ČSSD-KSČM. Česká televize ale klipy mladých režisérů a producentů vysílat nechce. Akce sice spadá do kategorie "osvětové a charitativní", jíž veřejnoprávní televize poskytuje prostor bezplatně, ale vedení ČT říká, že Volit je sexy přišlo pozdě a seznam neziskových klipů, které mají na obrazovce ČT běžet v průběhu tohoto roku, je uzavřený už od loňského listopadu. Je ovšem otázkou, zda se vedení televize klipů ve skutečnosti neobává, když například na jednom z nich jsou spící a nudící se poslanci ve sněmovních lavicích. A jak známo, dolní parlamentní komora má do značné míry Českou televizi v rukou neboť rozhoduje o složení její Rady s pravomocí jmenovat i odvolávat generálního ředitele.

I kdyby se ovšem klipy na obrazovku dostaly - pořád není nikde řečeno, že za ně někdo nezaplatí jako za reklamní inzerci - významný obrat u laxních občanů těžko způsobí. Chtějí-li nekomunistické politické strany vládnout zcela bez KSČM, musí se pokusit vyburcovat ony desítky procent ne jen mladých lidí samy. Pokud se jim to aspoň částečně nepodaří, bude to zpráva, že k výraznější změně celospolečenského klimatu nemají dost sil a hlavně důvěryhodnosti. Pak by během příštích let musel přijít tlak takříkajíc "zezdola" a do vedení stran se prosadit čerstvé, neokoukané a nezprofanové tváře a začít takřka na příslovečné "zelené louce" trpělivou práci pro růžovější budoucnost.