Magellanova mračna teprve přilétají

Velké a Malé Magellanovo mračno jsou nejjasnějšími galaxiemi viditelnými pouhým okem. Jejich objevitel musel osobně plout až k břehům Jižní Ameriky, aby mohl spatřit tu krásu. Dnes tato mračna, nesoucí jméno slavného mořeplavce, nejsou tak záhadná jako v minulosti. Z měření se ví, že Velké Magellanovo mračno je od nás asi 160 000 světelných let daleko, je dvacetkrát menší než naše galaxie a obsahuje 10x méně hvězd. Malé Magellanovo mračno je ještě dál - 200 000 světelných let a je 100x menší než naše galaxie.

Po stovky let byly obě galaxie nepravidelného tvaru považovány za satelity naší domovské galaxie. Astronomové tak nějak automaticky předpokládali, ostatně jako mnohokrát v minulosti, že právě my jsme středem, kolem kterého se všechno otáčí. Ale v případě Magellanových oblaků se možná spletli.

Překvapivé měření
Americká astronomka Gurtina Beslová se svými kolegy provedla měření, jehož výsledek vědce šokoval. Vytvořili trojrozměrnou mapu rychlosti hvězd v obou mračnech s dosud největší přesností. Zjistili, že obě galaxie se pohybují mnohem vyšší rychlostí, než která vycházela podle dřívějších měření. Vysvětlení jsou jen dvě. Buď je naše galaxie mnohem hmotnější, a tudíž Magellanova oblaka silněji přitahuje, nebo oblaka nejsou gravitačně vázána na naši galaxii. To by znamenalo, že nemohou být na oběžné dráze kolem naší galaxie - mají zkrátka příliš velkou rychlost a až se k nám přiblíží, zase odletí.

Americký tým věří druhému vysvětlení a pokud je správné, tak se mají teoretičtí astrofyzikové "na co těšit", protože se jim hned několik teorií a předpokladů zhroutí jako domeček z karet.

Tři teorie zkolabovaly
Naše galaxie obsahuje velký plynový disk, rozprostírající se mezi miliardami hvězd. O něm je známo, že nemá rovnoměrnou hustotu, ale je zdeformován a zprohýbán a vyčnívá až 10 000 světelných let nad úroveň galaktické roviny. Astronomové dříve předpokládali, že zprohýbání plynného disku způsobilo obíhání Magellanových oblaků kolem naší galaxie. Pokud kolem nás ale ještě ani jednou neoběhly a přiblížily se před 1 až 3 miliardami let, tak toto vysvětlení padá.

Malé Magellanovo mračno|foto: NASA

V blízkosti Magellanových mračen byl již dříve objeven obrovský proud plynného vodíku, táhnoucí se na obloze až 100 úhlových stupňů od obou galaxií. Odborníci předpokládali, že proud je buď výsledkem slapového vlivu naší galaxie na Magellanova oblaka, nebo byl z galaxií vytažen tlakem záření, když obě galaxie prolétaly řídkým plynným obalem naší galaxie. Oba scénáře ale po novém změření rychlosti také padají.

Pokud se potvrdí současný americký objev, tak musí být zrevidována také teorie vzniku Magellanových mračen. Na rozdíl od naší galaxie se v nich totiž nové hvězdy netvořily rovnoměrně po celou dobu, ale existovala období překotného rozmachu tvorby hvězd, následovaná obdobími útlumu, kdy téměř žádné nové hvězdy nevznikaly. Astronomové dříve soudili, že období tvorby souvisela s opakujícími se návraty a těsnými přiblíženími k naší galaxii. Toto vysvětlení teď ale možné není. Populační exploze hvězd byla asi způsobena spíše interakcí Magellanových mračen mezi sebou.

Odborný astronomický svět teď čeká na potvrzení převratného měření. Přeci jen je lehčí zpochybnit jedno měření, než uznat, že tři teorie jsou špatné.