Maďarský vstup do EU podruhé

4. leden 2007

Bylo to takové menší deja vu, které jsem si ale hned ve chvíli jeho prožívání dokázal vysvětlit. Náměstí šedesátitisícového města zaplnily jeho obyvatelé a když odbila půlnoc, všichni slavili vstup své země do Evropské unie. Díky internetu jsem mohl v přímém přenosu sledovat nadšený dav pod tribunou i ty, kteří k němu promlouvali. A mluvili maďarsky. Nic zvláštního, řekli byste. Jenomže já nemluvím o prvním květnu 2004, kdy do unie spolu s Českem a dalšími zeměmi vstupovalo také Maďarsko. Líčím zde průběh jen několik dní staré silvestrovské noci, během níž se unie rozšířila o Rumunsko a Bulharsko.

Oslavy vstupu Rumunska, o kterých je řeč, přenášel v přímém přenosu maďarský veřejnoprávní kanál Duna TV z města Sepsiszentgyörgy, ležícího takřka v geografickém středu Rumunska či dokonce na východ od něj, tedy blíž k Černému moři než k maďarským hranicím. V Rumunsku totiž na rozdíl například od Slovenska nežijí Maďaři jen podél hranic s Maďarskem, ale i v hloubi země. Jsou jich tam bezmála dva miliony, více než sedm procent celkové populace. O to pozorněji bude možná zbytek Evropy sledovat vztahy mezi rumunskou většinovou společností a nejpočetnější menšinou v zemi, které jsou čas od času vyostřené. Jak symbolické, že evropským komisařem pro mnohojazyčnost se stal právě zástupce Rumunska Leonard Orban.

Ztráta dvou třetin území a hlavně třetiny příslušníků národa, kterou byli Maďaři potrestáni po první světové válce, je pro Budapešť dosud nevyléčenou ránou. V novodobých demokratických poměrech hnisá zejména ve chvílích, kdy se toto dlouhodobé trama zneužívá ke krátkodobým politickým cílům. Například jako když se předloni pravicová opozice snažila v referendu prosadit (nakonec neúspěšně) dvojí občanství pro Maďary žijící v sousedních státech. To, co se tenkrát nepovedlo iniciátorům oné do velké míry teatrální akce, se dnes v případě rumunských Maďarů pomalu stává realitou. Rumunsko vstoupilo do unie, jeho občané mohou do Maďarska cestovat bez jakýchkoli potíží, a za pár let, bude-li to v silách Bukurešti, se nejen unijní, ale i schengenská hranice přesune dále na východ a Trianon, symbol rozdělení Maďarů, se v této části karpatské kotliny stane minulostí. Ve vysílání stanice Duna TV se v prvních minutách nového roku přimluvil divákům jeden z politických lídrů rumunských Maďarů Béla Markó. Mimo jiné řekl: "To, že nás v Trianonu rozdělili, bylo důsledkem rozhodnutí lidí, a lidé rozhodli také o tom, že jsme opět spolu."

Skutečnost, že autor těchto slov je dnes místopředsedou rumunské vlády, je povzbudivá. Pravdou je ovšem na druhou stranu i to, že vládní koalici v Bukurešti opustila před měsícem Konzervativní strana, čímž kabinet přišel o většinovou podporu parlamentu a v zemi se diskutuje o možnosti předčasných voleb. Ty řádné by se měly uskutečnit v příštím roce. Někteří pozorovatelé upozorňují, že Rumunsku se může přihodit to, čeho jsme byli svědky po vstupu středoevropských zemí do Evropské unie. Přípravami na vstup do unie unavené obyvatelstvo si vyžádalo změny. V Praze tenkrát premiéra Vladimíra Špidlu nahradil Stanislav Gross, v Budapešti Pétera Medgyessyho dosavadní ministerský předseda Ferenc Gyurcsány. Mnohem větší zemětřesení ale představovaly nikoli personální změny, ale pozdější povolební střídání u moci a to v Polsku a na Slovensku, odkud je opět často slyšet z nejvyšších míst až nezdravě přehnaný důraz na národní zájmy. Jak po Novém roce upozornil ve svém komentáři britský Guardian, vlády v Bukurešti a v Sofii budou muset ukázat, že vstup jejich zemí do unie přinese konkrétní ovoce, jinak budou čelit prudkému nárůstu preferencí nacionalistů, podobnému tomu v Polsku a na Slovensku. Místopředseda rumunské vlády Béla Markó už dnes hovoří o stupňování protimaďarských nálad v rumunské společnosti.

Je proto v zájmu celého regionu, aby se novým členům unie dařilo. Rumunsko i Bulharsko jsou ekonomicky nejslabším článkem dnes už sedmadvacetičlenného společenství. Na výkonu ekonomiky bezmála půlmiliardové unie se jejich 30 milionů obyvatel podílí jen jedním procentem. Rumuni donedávna využívali posledních vymožeností nečlenství v unii. Jezdili například do Maďarska kupovat Dacie, které sami vyrábějí. I po zaplacení cla se jim to vyplatilo. Tomu je dnes konec. Mnoha Rumunům v minulých letech nestačil ani tento způsob zlepšování si života a rozhodli se hledat štěstí na Západě. Odhaduje se, že jen ve Španělsku jich pracuje půl milionu a tvoří tam nejpočetnější zahraniční komunitu. Když nedávno hrála Steaua Bukurešť v Madridu s tamním Realem, cítili se rumunští fotbalisté skoro jako v domácím prostředí.

Všichni ale odjet nemohou. Proto by Rumunsko mělo využít své pozice nováčka unie, který svou levnou pracovní silou láká zahraniční investory. Nová pracovní místa přispějí ke snížení nezaměstnanosti v zemi a k celkovému zvýšení životní úrovně. Bude-li to ku prospěchu tamních Rumunů i Maďarů, bude z toho profitovat celá Evropa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio