Maďarské referendum

Hned dvakrát prohrála konzervativní maďarská opozice Viktora Orbána a radovat se mohou vládnoucí maďarští socialisté. Viděno ovšem z odstupu bylo maďarské referendum divné. Jaký smysl by asi ve sjednocené Evropě mohlo mít maďarské občanství pro Maďary v Rumunsku, na Slovensku, v Rakousku či ve Slovinsku? Volný pohyb v rámci EU jim už dnes umožňuje odejít do Maďarska. Otázkou, pravda, je, zda by si tím nějak výrazně polepšili. Orbánova vize patnáctimilionového maďarského národa je z praktického hlediska nesmysl a mezinárodně politicky jde o zbytečnou provokaci. Stejně obtížné je pochopit, proč maďarské pravici vadí privatizace nemocnic. Například u nás pravice z opozičních pozic privatizaci nemocnic prosazuje jako rozumnou věc.

To naši socialisté mají na rozdíl od těch maďarských proti privatizaci nemocnic výhrady. Jsou-li v Maďarsku politologové a političtí komentátoři zvyklí udělovat stranám podle jejich orientace tradiční nálepku pravice či levice, z šéfa opozice jim vzhledem k jeho konzervativnímu levičáctví musí jít hlava kolem. Pro pochopení Viktora Orbána je třeba si uvědomit, že opozice si v politice nemůže příliš vybírat karty. Hraje s těmi, které na ni zbyly. V opozici k proevropské vládě zbyla na Orbána euroskepse a nacionalismus a proti vládním reformám mu nezbývá než vsadit na populismus. Není pochyb o tom, že Viktor Orbán je vzdělaný muž a charismatický vůdce. Jeho jediným problémem jsou špatné politické karty.