Lyžařské přilby

23. únor 2005

Hodně otazníků, na které si laik obtížně dělá vlastní názor, přišlo včera do řeči. Tak například, zda je pro pacienta výhodné, bude-li léčen v akciové společnosti. Anebo zda se slučuje s ústavou, budou-li krajští a někteří obecní zastupitelé nuceni zveřejňovat své vedlejší příjmy a majetkové poměry. A do třetice - mají privátní média důvod naříkat, že Česká televize a Český rozhlas získají ze zákona nárok na svůj vlastní digitální multiplex?

Co problém, to tvrdý politický střet, ve kterém jde vedle zájmu občana také o peníze. Přesněji o hodně peněz. Našim zákonodárcům by u veřejnosti prospělo, kdyby si občas vzali oddechový čas a v něm předvedli, že se také dovedou na něčem sjednotit, vedeni nezpochybnitelně dobrým úmyslem a selským či zdravým rozumem. Po včerejší tragédii ve Vrchlabí, kde zahynula třináctiletá lyžařka, se nabízí uzákonit pro děti na sjezdovkách povinnost jezdit s přilbou. Důvodů pro takovou legislativní normu je hned několik. Podle horské služby a lékařů by zachraňovala lidské životy anebo zmírňovala úrazy. Lyžující ratolesti má pravice i levice a téma je vzácně neideologické.

V internetové anketě iDnes se pro povinné přilby pro děti vyjádřila drtivá většina hlasujících, zákon by tedy vyslyšel přání lidu. Také bychom nebyli výjimkou, zákon přikazuje nošení přilby lyžujícím sjezdařům do patnácti let například v Itálii. Zákonu by zřejmě nehrozilo prezidentské veto, protože Václav Klaus je do problematiky lyžování dobře zasvěcen. A konečně i při hlasování o přilbách by šlo o peníze. Jedna dětská přijde na tisícovku. Výrobci by pro případné nedůvěřivé zákonodárce jistě rádi zorganizovali exkurzi do Itálie, aby smysl zákona posoudili v praxi. Prostě ideální zákon, který by zasloužil jednání v legislativní nouzi. Aby se stihl, než roztaje sníh.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.