Lužný se nelíbí
Respektujeme rozhodnutí republikové rady Strany zelených, která nominovala Dušana Lužného na post ministra školství, a jiného kandidáta nehledáme. Takto se vyjádřil šéf zelených Martin Bursík. Vzhledem ke stranickým stanovám ani jiný postoj zaujmout nemohl. Rozhodnutí výše zmíněné rady musí být totiž při výběru ministrů závazné.
Problém je v tom, že zelení staví své koaliční partnery před hotovou věc. A vše nasvědčuje tomu, že Lužný pro ně bude nestravitelné sousto. Zelení mají samozřejmě na obsazení uvolněného ministerského křesla nárok. To však ještě neznamená, že do něj mohou posadit kohokoli.
Za činnost vlády je totiž svým způsobem zodpovědný premiér. Ten by měl mít pod sebou takový tým, který mu bude vyhovovat. Proto by měl výběr nového šéfa resortu školství probíhat standardním způsobem. Zelení by měli vytipovat svého kandidáta. Měli by ho potom projednat se svými koaličními partnery a hlavně by dopředu měli získat souhlas předsedy vlády.
Jak ukazuje dosavadní vývoj, touto cestou se vůbec nevydali. Naopak se zdá, že nominací Dušana Lužného zaskočili nejenom lidovce a ODS, ale i svého předsedu. Ten se hned po rozhodnutí republikové rady nechal slyšet, že nelze brát výběr nového ministra za uzavřenou věc. Z dalších jeho výroků pak bylo zřejmé, že právě Lužný by nebyl nejvhodnějším adeptem. Samozřejmě otevřeně se proti jeho nominaci postavit nemůže. Jednak by porušil stranické stanovy, jednak by mohl oslabit svoji pozici uvnitř zelených.
Takže iniciativu za něj přebírá premiér. Mirek Topolánek dal najevo, že by Lužného velmi nerad navrhl prezidentovi republiky jako nového ministra. Zdůvodňuje to tím, že nechce zachovat návaznost na práci Dany Kuchtové. Přitom Lužný působil v jejím týmu nejprve jako poradce a později jako náměstek. Vedení ministerstva bylo kritizováno za špatnou práci, která se netýkala pouze čerpání peněz z fondů Evropské unie. Důkazem mohou být vyhrocené vztahy s akademickou obcí, protesty proti státním maturitám, nebo nespokojenost s finančním ohodnocením učitelů či podivný zásah do týmu připravujícího mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci.
Samozřejmě zdaleka ne za všechno mohla Dana Kuchtová. Přesto ve své funkci nepůsobila příliš přesvědčivě a mohla v očích veřejnosti vytvářet obraz jistého amatérismu. Vzhledem k tomu, že zelení jsou nováčkem v první politické lize a nedisponují početným týmem protřelých politiků a úředníků, nelze se divit tomu, že Mirek Topolánek věnuje výběru nového ministra relativně velkou pozornost. Tím spíš, když vláda opakovaně tvrdí, jak jí na podpoře školství záleží.
Na druhou stranu nelze přehlédnout, že i s pomocí financí z evropských fondů protéká tímto resortem velký balík peněz. A ty podle všeho chtějí mít politické strany pod kontrolou. Není asi náhodou, že hlavním kritikem Dany Kuchtové byla její kolegyně z koalice Michaela Šojdrová z KDU-ČSL. Přitom to byli právě lidovci, kteří se marně snažili u ministryně prosadit, aby měli ve vedení resortu svého náměstka. Nelze se tudíž divit jejich negativnímu postoji k případnému jmenování Dušana Lužného novým ministrem. Pokud by skutečně navázal na práci Kuchtové, pak by rovněž nemusel vyjít koaličnímu partnerovi vstříc. Je poněkud úsměvné, že hlavní výtka Šojdrové na adresu Lužného se netýká jeho podílu na nekvalitní práci bývalého vedení resortu, ale jeho členství v komunistické straně před listopadem 89. Podobných lidí se totiž v české politice pohybuje relativně dost a rozhodně se v minulosti nevyhýbali ani ministerským křeslům.
Zkrátka se zdá, že lidovci přijmou pouze takového kandidáta, který jim zaručí, že do vedení resortu prosadí svého člověka. Když se to dá všechno dohromady, je velmi pravděpodobné, že republiková rada zelených dostane lekci z pragmatické politiky a bude brzo hledat jiného adepta na ministerské křeslo. Nejlépe po konzultaci se stranickým vedením, které vhodnou osobu předjedná s koaličními partnery.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.