Lukáš Jelínek: Žalobci na pranýř nepatří

Sám jsem se dostal do vášnivé diskuse se dvěma renomovanými komentátory. První tvrdil, že si vrchní státní zástupce Ivo Ištvan Nečasovým obviněním naběhl a že účelově kriminalizuje neetické, leč běžné politické jednání. Druhému se líbila nekompromisní reakce ODS, včetně argumentace předsedy-politologa Petra Fialy. Ten mimo jiné orgánům činným v trestním řízení opáčil, že otázky veřejného významu mají zodpovídat voliči, nikoli žalobci.

Je až dojemné, kolik právních expertů chodí mezi námi. Přestože je známo, že jen málokdy se shodnou dva právníci na jednom názoru, samozvaní soudci z lidu mají ve všem jasno hned a bez mrknutí oka.

Nezabývají se přitom ani detailem, že obvinění Nečase je věcí policie, a ne státních zástupců, natožpak jejich olomouckého šéfa Ištvana. Ano, ten krok policistů posvětil a dokonce i veřejně zaštítil. Už jen za to by měl být chválen. Netváří se jako mrtvý brouk a jde s kůží na trh tam, kde se mnozí jeho kolegové neodváží. Přitom diskuse o citlivém pomezí politiky a práva, neřkuli přímo trestné činnosti, je nanejvýš důležitá i pro rehabilitaci správy věcí veřejných před občany.

Zde selhává i politolog Fiala. Do teoretických argumentů balí banální politické proklamace. Nedivme se mu ale. Stal se předsedou strany, již zná jen z rychlíku. Potřebuje hladce zapadnout, a tak tmelí tým. Středeční brífink, kde se poslanci ODS pohoršovali nad Nečasovým stíháním, byl určen členskému a voličskému „hard-coru“.

Proto vedle Fialy hovořili zejména staří mazáci Marek Benda a Pavel Blažek. Předpokládám, že válečný tanec svoje poslání splnil stejně jako Fialovy schůzky s Václavem Klausem, Mirkem Topolánkem a Petrem Nečasem, po nichž jsme od předsedů bývalých slyšeli na adresu předsedy stávajícího jen slova chvály. Dá se věřit tomu, že Petr Fiala skutečně dá ODS vnitřně dohromady.

To však nic nemění na dopadu brífinku na tu část veřejnosti, která je už dnes nabroušená na pýchu a nedotknutelnost čelných politiků. Z ní zaznívá jednoduchý a logický výklad situace, v níž někdejší poslanci změnou názoru a složením mandátů umožnili schválení Nečasova daňového balíčku a brzy poté se dočkali zajímavých postů ve státních firmách pro sebe či své přátele: Prostě když něco chodí jak kachna a kejhá jak kachna, tak to je kachna.

Skutečnost, že jsme si za ta léta zvykli, že tuctové politické rošády přerostly v korupci, ještě není důvodem k omilostnění úplatkářství. V tomto směru je úvaha vyšetřovatelů a žalobců legitimní – a je jen věcí soudu, zda ji bude, či nebude sdílet.

Asi by ale bylo korektní zmínit ještě jednu spekulaci, která bloudí veřejným prostorem a málokdo si ji troufne vyslovit nahlas. Podle ní mají máslo na hlavě politici i státní zástupci a ani jedna z těchto skupin nehraje otevřenou hru. Jinak bychom slyšeli o tendenci části politiků přistřihnout orgánům činným v trestním řízení křídla, a o protisměrné snaze žalobců bránit se za pomoci přikládání co nejpřísnějších měřítek na zdomácnělé jednání politiků.

Natvrdo řečeno, hrálo se prý i o zrušení vrchních státních zastupitelství obsazených aktuálně Ivo Ištvanem a Lenkou Bradáčovou. Tak – a je to venku. Mění to však něco na zápachu korupčních praktik v politice? Soudím, že nikoliv.