Prezident Donald Trump nařídil stažení amerických vojsk ze Sýrie a s přehnaným sebevědomím prohlásil, že USA v Sýrii zvítězily nad hnutím Islámský stát.
Sprška kritiky tentokrát přišla z končin napříč politickým spektrem. Chyba je to podle mnohých politická, ale historické paralely mohou napovědět, že i taktická.
Spojené státy americké podle prezidenta Donalda Trumpa chystají odvetný zásah za údajný chemický útok na syrské město Dúmá. Trump na Twitteru avizoval, že k akci může dojít prakticky kdykoli. Na nutnosti zásahu se s USA shoduje například Velká Británie. Evropské státy jsou ale zatím v otázce intervence v Sýrii nejednotné.
Začneme-li u vnitropolitických motivů, Trump absolutně nemá důvod po kongresových volbách vojska stahovat, aby se zavděčil voličům. Navíc, výrazní republikáni a jejich příznivci si tento krok nepřejí.
Republikánský senátor Lindsey Graham to přirovnal k Obamově stažení armády z Iráku a Afghánistánu. Demokratický senátor Bob Menendez se obává o bezpečí Izraele a stejně jako velká část levice o osud Kurdů, které Američané nechávají bez ochrany.
George W. Bush intervenoval v roce 2003 do Iráku. Bez ohledu na to, zda to bylo správné rozhodnutí, nebo fatální chyba, pokud USA investovaly energii a prostředky do takového kroku a stáhly se z velké části ještě během Bushova druhého prezidentského období, tedy předčasně, vrátilo se jim to při nejbližší možné příležitosti.
Chybou totiž nebylo fyzické stažení sil, ale neschopnost před odchodem zrekonstruovat Irák jako stát. V USA pak zakořenily pochyby o vlastní schopnosti fázi rekonstrukce zvládat, a proto se od té doby vsází spíše na „chirurgické zásahy“, vzpomeňme na Obamův zásah v Libyi.
Prezident Spojených států Donald Trump se dopustil v přístupu k oblasti Blízkého východu řady špatných rozhodnutí. Myslí si to sloupkař tureckého deníku Daily Sabah Mehmet Barlas. Za nešťastný považuje i výběr Trumpových spojenců. Vliv a pověst USA se tak prý v důsledku kroků šéfa Bílého domu zhoršuje v celém regionu.
Učinit intervenci tohoto typu v Sýrii, která jako stát de facto neexistuje, a myslet si, že po opuštění země z chaosu zázrakem vzejde stabilní správa, je opravdu pohádková představa. Nestabilní prostředí podporuje radikalismus. Antiamerická nota jen tak nezmizí, spíše se transformuje a zdá se, že prostor k tomu budou mít radikálové více než velkorysý. Kromě ISISu třeba také Fronta al-Núsra, což je odnož al-Kajdy působící v Sýrii.
V neposlední řadě má Graham pravdu, když říká, že jde o vítězství jak pro ISIS, tak i pro Rusko a Bašara Asada. Dle logiky neorealismu, pokud USA uvolní v Sýrii prostor, přihlásí se o něj jiné síly. I když USA stahují pouze 2000 vojáků, i tím umenšují své možnosti mít na tyto jiné síly vliv. Hypoteticky tu tedy může vzniknout nový problém.
Trumpův vlastní tým včetně poradce pro národní bezpečnost John Boltona nebo ministra obrany Jamese Mattise enormně zajímá další faktor - v Sýrii momentálně operují také íránské jednotky. USA byly chápány jako nárazník mezi Iránem a Izraelem.
Donald Trump v uplynulém týdnu obnovil hospodářské sankce vůči Íránu. Arabský novinář Abdar Rahmán Rašíd v komentáři na serveru saúdské televizní stanice Al-Arabíja označuje zaváděné restrikce za „dosud nejnebezpečnější“.
Izraelský premiér Netanjahu podle webu Politico zprávu přijal kupodivu neutrálně. Jelikož Trump poslední dobou ze spojenců USA bral ohled téměř výhradně jen na Izrael, není vyloučeno, že pokud by se konflikt mezi Izraelem a Íránem, potažmo jeho spojencem Hizballáhem vyostřil, USA se opět mohou angažovat.
Spekuluje se také o tom, že Trumpovo rozhodnutí uspíšil jeho telefonát s tureckým prezidentem Erdoganem, který si od USA možná objedná systém protiraketové obrany Patriot a kterému se hodí, že Kurdové budou oslabeni, a to jak v Sýrii, tak i kurdská organizace PKK působící na území Turecka. Pro Trumpa je ale kurdský motiv zřejmě marginální. Chce se sblížit s Tureckem, aby odvrátil turecké námluvy s rusko-íránskou koalicí.
V důsledku jde tedy o Írán. Na jihovýchodě Sýrie, kde je íránský vliv klíčový, mají USA jen jednu základnu. Trump tedy obětoval na šachovnici pěšce, aby odvrátil hrozící upevnění nepřátelské koalice, což se mu nemusí podařit. Navíc je možné, že absence Spojených států motivuje Írán k větší aktivitě, situace se vykrystalizuje, urychlí a Trump si bude muset vybrat, jestli nechá Izrael samotný.
Jediný racionální fakt, který hovoří pro Trumpovo stažení vojsk je to, že USA nemají v Sýrii aktéra, s nímž by se dalo jednat. Vyčkávat, až se z chaosu někdo vynoří, chce trpělivost, a tu Trump postrádá. Jeho impulzivní chování tentokrát zasahuje do zájmů USA.
Jestli jde o promyšlené rozhodnutí, nebo náhodnou myšlenku, která prezidentovi s příslušnou pravomocí vytanula na mysl, zjevné není, ale nikdo by se nedivil, kdyby šlo o tu druhou variantu.
Stejně jako v loňském roce, i letos nominovali komentátoři, kteří spolupracují s pořadem Názory a argumenty, výroky politiků, které považují za ikonické.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
