Luboš Palata: Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Po spoustu let to byly pro mě první domy, co jsem viděl při cestě z Prahy, první známka toho, že už jsem z jednoho českého domova v domově druhém, tedy v Bratislavě. Tedy tou první známkou byl mohutný, do tmy svítící areál automobilky VW, dodnes největší továrny na Slovensku, kde koncern dělá obrovské množství aut, která se vyznačují tím, že o nich nikdo netuší, že se dělají na Slovensku. Dokonce ani Slováci, protože už skoro po dvacet let se drtivá většina těchto aut na Slovensku ani neohřeje a už míří zase tam, odkud před smontováním přijely skoro všechny díly, tedy přes řeku Moravu na Západ.

Proto, tak jako nikdo za hranicemi Slovenska neví o existenci veliké, viditelně dobré, ba přímo skvělé automobilky, v níž koncern VW dělá svá nejdražší auta, nikdo netušil nic o existenci Děvínské Nové Vsi. Sídliště, na němž se setkávali bývalí pohraničníci a současní dělníci z automobilky a k němuž většina návštěvníků staroslavného Děvínského hradu, pod nímž se řeka Morava stéká s Dunajem, ani nedošla..

Dnes zná Děvínskou Novou ves celý svět. Tak jak už v to v našem internetovém věku bývá, se zpráva o vraždícím šílenci, z garsonky v jednom děvínských paneláků, rozletěla během hodiny po všech internetových serverech světa. A i hlavní informační dálnice jako BBC, CNN, nebo Sky News ji zařadily v prvních hodinách na svoje homepage. Tedy na ta nejdůležitější místa, která uvidíte hned, když si dotyčnou internetovou adresu otevřete. Pravda, nevydržela tam dlouho a zřejmě zmizí z lidské paměti, ale něco málo tam zůstane, tak jako se při třeba jméně města Erfurt rozsvítí i po letech v hlavě kontrolka, ano, tam se stalo něco podobného.

Ale s tou podobností je to samozřejmě složité. Ani skoro po týdnu nevíme, proč osmačtyřicetiletý muž se samopalem kalašnikov na bratislavském sídlišti vraždil. Zřejmě proto, že mu lidé ze sousední garsonky, v níž žili oficiálně čtyři, ale počtu obětí možná šest nebo osm členů romské rodiny, lezli tak říkajíc na nervy. Zda se to vymykalo představě přijatelných sousedů, nebo ne, to je také otázka, kolem níž se na Slovensku už týden chodí po špičkách a z obavy, aby vás neoznačili za rasistu, se o ní prostě nepíše. Nejde tady o nějakou senzacechtivost, nebo snahu omlouvat neomluvitelné konání sedminásobného vraha. Ale už ve vlastním zájmu každého by mělo být zjistit, proč se něco tak strašného stalo a zda se to nemůže jinde, ale podobně tragicky opakovat. Jenže vůle případ skutečně vyšetřit zdá se slovenským policistům chybí a chybí překvapivě i slovenské vládě, která jakoby byla ráda, kdyby se o masakru v Děvínské Nové Vsi nemluvilo. A hlavně aby se už vůbec o něm nemluvilo jako o masakru romské rodiny, jako o výsledku problémového soužití Romů a Slováků na jedné chodbě jednoho bratislavského paneláku.

Ale tím, že se o tom nebude mluvit oficiálně, se nezabrání tomu, aby se o tomto problému nemluvilo po slovenských hospodách, cukrárnách, autobusových zastávkách, vlacích, nebo internetových fórech. To jsou taková místa za články na internetu, kam si můžete napsat na daný problém svůj názor. Je to stále ještě skoro úplně anonymní a tak se tam vyskytuje nadprůměrné množství zakomplexovaných sprosťáků a proto je většinou ani nečtu. V minulých dnech jsem je ale pod slovenskými články četl a musím říci, že to bylo mnohem zajímavější čtení, než většina článků nad nimi. V mnoha příspěvcích jsem tam totiž nacházel odpověď na to, jak se v Děvínské Nové Vsi mohlo stát to, co se tam stalo. Jak je možné, že člověk, který se jeví jako poměrně normální (to je samozřejmě složitá definice), vezme samopal a pozabíjí v necelých deset hodin dopoledne šest lidí z garzonky v sousedství. Některé zdánlivě nepodstatné věci mohou někoho jiného uvést v šílenství. Lékem na to je lidská slušnost, ohleduplnost, dodržování staré známé pravdy, co nechceš, aby to dělali jiní, nedělej jim ty sám.

V době, kdy se náš jednoduchý středoevropský svět stává stále složitějším, kdy se vedle sebe setkávají stále více lidé z jiných kultur a jiných civilizací, je to jediné řešení. Tedy pokud nechceme vzít v jednu chvíli samopaly a navzájem se vystřílet.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.