Luboš Palata: Se Slováky si Češi dlouho nevystačí. Francie a Německo ukázaly v Cáchách cestu

Dohod, které dodnes tvoří základ, jak často rádi říkáme, „zcela mimořádných vztahů“ Česka a Slovenska.

Jiří Pehe: Macron jako nový lídr Evropy

S Evropskou unií, znejistělou nejprve finanční krizí v Řecku a následně pak masovou migrací, brexitem a nástupem nacionalistických populistů, to nevypadalo v minulých letech dobře.

Za mnoho dalších smluv jmenujme ty, které umožňují studovat v Česku a na Slovensku v jazyku druhého státu, smlouvu o sociálních dávkách a důchodech. Společná zasedání české a slovenské vlády jsou už tak obvyklou věcí, že vlastně nikoho moc nezajímají.

Podobné je to s koordinací zahraničí politiky, jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni. Stejně tak větší zájem nevzbudila jedna z posledních průlomových smluv, která se týká využívání letectva pro obranu česko-slovenského „společného nebe“.

Ještě výraznější než propojení našich armád je pak propojení ekonomických a politických elit obou zemí. Českým premiérem je nejbohatší Slovák Andrej Babiš a klíčové kapitálové skupiny a největší firmy už zcela obvykle působí v obou zemích.

Jedno čínské velkoměsto

Když se na tento jen letmý seznam česko-slovenské spolupráce podíváme, tak je už na první pohled jasné, že ani nejnovější dohoda o spolupráci německo-francouzské z Cách nejde v mnoha oblastech tak daleko.

Budoucnost Evropy podle Macrona, Junckera a Merkelové

Jasné v současnosti není téměř nic. Snad jen to, že Evropu čekají změny. Neustálé proměny provázely Evropskou unii už před podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1993, v posledním desetiletí tento vývoj jaksi kulminoval. Organizační struktury Unie jsou příliš rozsáhlé, komplikované a nedemokratické, na tom se většina jejích představitelů shoduje už delší dobu, nikdo s tím ale dosud nic neudělal.

Nikdo přitom nemluví o tom, že by Česko a Slovensko obnovovaly svými stále těsnějšími vztahy nějaký středoevropský superstát a obcházely Evropskou unii, či počítaly s jejím koncem.

Nic takového nehrozí ani po smlouvě Angely Merkelové a Emmanuela Macrona v Cáchách. Místo obav, že se tu vytváří něco neblahého, bychom z dalšího kroku obou klíčových zemí Evropy k větší spolupráci a skutečnému soužití mohli a měli mít jen radost. Jako sousedé Německa, jako Evropané.

To, co za zamyšlení stojí, je skutečnost, jak moc za integrací Německa s Francií pokulhává jeho spolupráce s námi, státy střední Evropy.

Luboš Palata|foto:Jana Přinosilová

Formálně má Česko jako jediný stát regionu s Berlínem alespoň strategické partnerství, ale i v Praze je jasné, že je to daleko za možnostmi, které tu jsou. Jen se Slovenskem si při vší úctě v EU ani v dnešním světě nevystačíme. Protože i společně s ním jsme jen o něco větším malým státem o velikosti jednoho čínského velkoměsta.

Autor je redaktorem Deníku