Luboš Palata: Od Orbánovské dedemokracie nás mnoho nedělí
Jsou slova, co si nepamatujete minutu poté, co jste je slyšeli. A jsou taková, která vám utkví v paměti léta. Od rozhovoru o Maďarsku, který jsem vedl se známým bavorským politikem českého původu Berndem Posseltem, uplynulo těch let několik.
Trochu jsem se do něj navážel, jak on, takový obránce demokracie, lidských práv a evropských hodnot vůbec může mlčet k tomu, jak maďarský premiér Viktor Orbán ohýbá a vlastně i likviduje maďarskou demokracii.
Posselt, významný politik bavorských křesťanských sociálů, kteří drží nad Orbánem v Německu i v evropských strukturách ochrannou ruku, mi vedle některých jiných argumentů řekl větu, po níž mi ty moje došly.
„No, na rozdíl od Česka Orbán pořád ještě osobně nevlastní podstatnou část médií, jako váš vicepremiér Andrej Babiš,“ zasmečoval tehdy, v jednom z prvních roků Sobotkovy vlády, Bernd Posselt.
Dnes by na to šlo říci, že tato média jsou ve svěřeneckém fondu, ale zase by možná Posselt poznamenal, že Orbán není trestně stíhanou osobou a jeho vláda vládne s jasně většinovou podporou parlamentu.
Takže výsledkem by asi zase bylo, že si s maďarskou dedemokracií, jak jsem slyšel před časem přiléhavý politologický termín, nemáme moc co vyčítat. Maďarská dedemokracie, tedy demokracie v demontáži, či na ústupu, jak by se dal daný termín přeložit, se projevila i v nedělních parlamentních volbách.
Neférové podmínky
Necelých 50 procent hlasů pro Orbánův Fidesz se díky nyní už převážně většinovému systému přetavilo v poslaneckých mandátech ve většinu ústavní. To, co je ale mnohem víc zarážející je fakt, že pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě označili volby za sice svobodné, ale už ne férové.
Neférové v tom, že opozice neměla rovné podmínky v kampani. Což byl i podle OBSE, respektovanější instituci na monitorování voleb nemáme, jeden z důvodů, proč Orbán vyhrál tak lehce.
Dalším důvodem byla vedle prokazatelných úspěchů jeho vlády, jako je například slušný růst ekonomiky a poměrně dobrý stav státních financí, i obrovská vlna demagogie, lhaní a zastrašování týkající se hlavně údajného ohrožení Maďarska migrací, zvláště tou muslimskou, a navíc prý ještě ze strany Evropské unie.
U nás se podobně ke svému druhému mandátu dostal prezident Miloš Zeman, ne zcela férové podmínky panovaly i při českých parlamentních volbách, s velkou výjimkou ještě svobodných veřejnoprávních médií.
Od Orbánovských časů a dedemokracie nás v Česku dělí Senát, Ústavní soud a to, že antisystémové strany nemají ve sněmovně ústavní většinu.
A Andrej Babiš, který to zatím tak nechce. Ale to opravdu, opravdu není mnoho.
Autor je redaktorem MF DNES
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
