Luboš Palata: Kyjev po konci revoluce

1. březen 2014

To, co zažíváte, když se v těchto dnech procházíte ulicemi Kyjeva, to se dá jen těžko vypovědět. Vypadá to, jako kdyby tu byl teprve nedávno dotočen nějaký velkofilm o Velké říjnové socialistické revoluci, nebo nějaké revoluci z mnoha revolucí druhé poloviny století devatenáctého, štáb před chvílí odjel a teď už jen zbývá sklidit kulisy.

Ten kus města, kde se natáčelo, stále ještě tuto revoluci připomíná, chodí tu, postávají, odpočívají stále ještě stovky komparzistů, oblečeni do trochu umolousaného oblečení, nepříliš mytí, unavení po svém dlouhém výkonu a někteří i trochu nešťastní, že už to skončilo. Rekvizitáři a architekti teprve začali uklízet hromady pneumatik, dlažební kostky, obrovská barikáda ze sněhu, která měla revoluci chránit před stovkami po zuby ozbrojených policistů a příslušníků oddílů Berkut pomalu taje.

Ale zároveň tu všude jsou hromady květů, pole do noci zářících svící, záplava fotografií, fotografií lidí, kteří tady na Majdanu, slovu, které se naučil celý svět a které z jeho slovníku jen tak nevymizí, lidí, kteří tady na Majdanu, náměstí, které není nikde jinde na světě, tady na náměstí všech náměstí, zahynuli. A dojde vám, že to není žádný film, že je to skutečné, že to byly skutečné životy, že se tu odehrála bitva, kterou už civilizovaný svět, k němuž se počítáme, nezná, nebo znát nechce. Že revoluce, která tu proběhla, byla revolucí starých časů, kdy na obou stranách barikády se objevily nakonec zbraně, v rukou moci samozřejmě neskonale dříve a neskonale více. A vše vyústilo v potoky krve, stovku ale dost možná také stovky zmařených životů.

To, co tady vidíte, není žádný film, ale neuvěřitelná, filmu podobná realita, s kterou je těžké se smířit. Kterou je jen těžké přijmout za odraz světa, světa, jež bychom chtěli, aby nám už byl vzdálený. Podobný svět už jsem zažil, bylo to v jugoslávských válkách, asi nejvíce v obleženém Sarajevu, kde jste mohli před dvaceti lety narazit také na podobné obrazy.

Ale to byla válka, tady to bylo spíše takové válečné představení, omezené na ten jeden dva kilometry čtvereční kolem Majdanu, na ten malý kousek země, v boji o nějž se prolilo tolik krve. Vítězové ale jako vítězové úplně nevypadají, chudí, unavení lidé, kteří ne úplně vědí, co chtějí.

Jen ví, že nechtějí to, co bylo, chtějí změnu, revoluční změnu, změnu, která by odpovídala velikosti tragédie, jež se tu odehrála. Jenže město jen pár stovek metrů od nich, město, plné obchodů, restaurací, kanceláří, aut, vypadá, že žádnou změnu nechce, nebo jen změnu kosmetickou, novou vládu, premiéra, prezidenta....

Revoluce v Kyjevu skončila, zapomeňte. Nebo možná ne, nezapomeňte. Nezapomeňte na Majdan, náměstí, kterého jinde na světě není.

Z Kyjeva vás zdraví váš Luboš Palata.

autor: pal
Spustit audio