Luboš Palata: Istrie, tak trochu chorvatské Sudety

15. srpen 2015

Byl pátek odpoledne, kdy jsem si spočítal, že z našeho kempu kousek od istrijské Puly je to do lázeňského města Opatija sto kilometrů tam a sto kilometrů zase zpátky.

I na Istrii je stálých pětatřicet ve stínu a čtyřicet na sluníčku a tak jsem usoudil, že na podvečerní výlet je dvě stě kilometrů trochu příliš. A začal hledat na mapě nějakou bližší, podobně zajímavou náhradu.

  • Luboš Palata: Istrie, tak trochu chorvatské
    Sudety
    " style="">
    Luboš Palata: Istrie, tak trochu chorvatské
    Sudety
    " style="">
    Luboš Palata: Istrie, tak trochu chorvatské
    Sudety
0:00
/
0:00

Oko mi padlo na městečko Bale asi uprostřed Istrie, jedno z mnoha opevněných istrijských městeček, které má stejně jako téměř všechno tady ještě římské či dokonce starší kořeny.

Ukázalo se to jako dobrý nápad, protože to opravdu nebylo daleko a městečko Bale, jehož srdce tvoří vlastně mohutný benátský hrad, bylo v ten letní večer opravdu okouzlující. Vedle tichých uliček, domácké atmosféry, romantických polozbořenišť, kouzelných kavárniček, nebo letního kina před vstupní branou do hradu, je město Bale výjimečné ještě něčím navíc.

Čtěte také

Dodnes je totiž městem napůl italským a napůl chorvatským, tak jako bývala ještě před sto lety celá Istrie. Ta se po první světové válce, podobně jako například i přístav Rijeka, stala dokonce součástí Italského království a jugoslávskou byla vlastně až od konce druhé světové války.

Místní italské obyvatelstvo postihlo v roce 1945 něco podobného jako naše sudetské Němce, byť pokud jde o míru persekucí a násilné vystěhování, byla jugoslávská realita přece jen trochu mírnější.

Zvláště na Istrii, která byla základnou italských protifašistických partyzánů, se totiž kolaborací s Mussolinim a Hitlerem argumentovalo při zdůvodňování vystěhování Italů jen těžko.

Istrie, Chorvatsko

I tak ale istrijští Italové po válce nedopadli o moc lépe než sudetští Němci. A ve výsledku jich dnes v istrijských městech, městečkách a vesnicích žije oproti minulosti jen asi desetina a městečko Bale je s polovinou Italů mezi obyvatelstvem světlou výjimkou.

To, v čem se ale Istrie od českých Sudet liší, je přístup k této společné chorvatsko-italské minulosti. Ve městech a vesnicích, kde přitom dnes žije jen zlomek původního italského obyvatelstva, najdete téměř vždy dvojjazyčné názvy. Novigrad je Cittanova, Rovinj Rivigno, Pula je jak zjistíte při vjezdu do města italsky Pola a zmíněné městečko Bale má krásný italský název Valle, neboli česky Údolí.

Na italskou, nebo chcete-li benátskou minulost, jsou lidé na Istrii dokonce hrdí, připomínky všemožných významných Italů jsou na téměř každé turistické tabuli a i v průvodcích se tvrdí, že mezi lidmi na Istrii dnes nehraje národnost, nebo jazyk žádnou roli. Všichni se považují za Istrijce a patrioty tohoto krásného poloostrova.

Čtěte také

A tak si říkám, proč alespoň něco takového nejde u nás v pohraničí. Co by nám to udělalo, kdybychom u vjezdu do Liberce přidali na ceduli starý německý název Reichenberg, u Jihlavy Iglau, nebo před Brnem německý název Brünn. O důstojném připomínání si velkých německy mluvících rodáků těchto měst nemluvě.

Není to v žádném případě poklonkování před Němci a Německem, byla by to naopak ukázka českého sebevědomí, velkorysosti a našeho zájmu neztratit dějinnou kontinuitu. Tak se nad tím zkusme, sedmdesát let po válce, alespoň zamyslet.

Z Istrie, krásných chorvatských taky trochu Sudet, vám přeje krásný víkend váš Luboš Palata.

autor: pal