Luboš Palata: Cena míru v Dněpropetrovsku

21. červen 2014

Když letíte nad Dněprem, tak se občas zdá, jako byste letěli nad mořem. Obrovské přehrady, které musely za dob Sovětského svazu zaplavit statisíce hektarů té nejúrodnější ukrajinské černozemě, se totiž táhnout tak donekonečna, že to skoro vypadá, jakoby nikde nekončily.

Uprostřed těchto přehrad stojí na poloostrovu Dněpropetrovsk, milionové metropole střední Ukrajiny, město, kam se upírají s nadějí oči celé Ukrajiny.

Zdejšímu gubernátorovi, oligarchovi Olehu Kolomojskému se totiž podařilo to, co nedokázal ještě mnohem bohatší Rinat Achmetov ve dvě stě kilometrů vzdáleném Doněcku. A to zvládnout zdejší separatistické nálady a nedopustit, aby se větší či menší odpor mnoha místních proti vládě kyjevského Majdanu zvrátil do bojů a regulérní války, která dnes probíhá jen o dvě stě kilometrů na východ.

Důvodem nemusí být ale jen Kolomojskij, byť stovky miliónů, které utratil na podporu zdejších pořádkových sil, sehráli určitě jednu ze zásadních rolí. Dněpropetrovsk není totiž městem dolů a hutí, jako Doněck, ale metropolí toho nejlepšího průmyslu, který dnes na Ukrajině je.

Tady se dělají ty nejlepší strojírenské výrobky, které Ukrajina má, včetně kosmických raket, kterými i Rusové vynáší na oběžnou dráhu svoje družice. Město inženýrů, studentů a inteligence, navíc ležící přece jen dál od ruských hranic, se prostě nepodařilo hlasatelům Novoruska a připojení východu Ukrajiny k Ruské federaci ovládnout tak lehce jako dělnická města Doněck a Luhansk.

Čtěte také

A to přesto, že i tady narazíte na Nábřeží V.I. Lenina, hlavní třída města nese jméno Karla Marxe a kolmo na ní vede ulice Moskevská. Ostatně zakladatelem Dněpropetrovsku, dříve Jekatěrinoslav, nebyl v osmnáctém století nikdo jiný než slavný ruský kníže Potěmkin.

Z tehdejšího města zbylo po druhé světové válce jen pár domů, z nichž mnohé dnes mizí pod ambiciózními projekty mrakodrapů a obchodních center. Dněpropetrovsk na kopcovitém poloostrově, s mnoha parky a zelení vůbec, přesto nepostrádá jistou krásu. Asi nejhezčí je z nábřeží Dněpru, které je nejdelší v Evropě a měří přes dvacet kilometrů.

Nejen proto tu ale potkáte většinou spokojené obyvatele. Většina vám totiž řekne, jak si váží klidu a míru, který tu panuje i v době, kdy se doslova pár set kilometrů odsud válčí, umírají lidé a člověk si nemůže být nikdy ničím jist.

"Věříme, že válka sem nedojde, že to brzy skončí," říkají místní. A dodávají, že i když život je těžší, než byl, ukrajinská hřivna klesá a po přerušení styků s Ruskem ubylo zdejším podnikům mnoho zakázek, je to pořád ještě život.

"Doba je těžká, ale pořád ještě můžu přemýšlet o prázdninách a ne kam příští týden uteču," říká jeden z malířů, který prodává obrazy uprostřed aleje na třídě Karla Marxe. Zlatá slova, zlatá slova o ceně klidu a míru.

Hezké klidné plánování prázdnin vám od Dněpru přeje váš Luboš Palata.

autor: pal
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.