Listopad 1989: Svatořečení Anežky České jako předzvěst pádu komunismu

„Všechny podzimní události roku 1989, včetně svatořečení, byly předzvěstí komunistického pádu,“ uvedl v našem vysílání historik Jaroslav Šebek z Historického ústavu AV ČR.

Nikdo si ale nedokázal představit, že to bude nastartováno tak rychle, už za pět dní na Národní třídě, dodal.

Česká společnost i media se ke svatořečení postavila překvapivě vstřícně. „Nejen možností poutníků vycestovat na obřad do Vatikánu, ale byly i vydávány brožury k této příležitosti. Konalo se také věděcké shromáždění, kde se otevřeně hovořilo o roli Anežky Přemyslovny v našich dějinách.“

Kanonizace ve Vatikánu se zúčastnil i kardinál Tomášek, který byl v té době naprosto nezpochybnitelnou ikonou protikomunistického odporu, doplnil historik.

„Režim se toho snažil využít: Hned po jeho návratu se do Arcibiskupského paláce vydal tehdejší představitel tvrdého komunistického jádra Miroslav Štěpán. Před kamerami s Tomáškem hovořil, aby vzbudil dojem, že církev má zájem diskutovat s komunistickou mocí, což pak musel kardinál dementovat ve zvláštním prohlášení,“ popsal Jaroslav Šebek.

Zachraňovali jsme církev, bránili se duchovní, kteří podepsali spolupráci s StB

Biskup Václav Malý, blízký spolupracovník Václava Havla a první mluvčí Občanského fóra, přiblížil tíživou realitu tehdejších českých katolíků.

Logo|foto:Český rozhlas

„Církev byla pod velmi ostrým dohledem Státní bezpečnosti: kromě tzv. církevního tajemníka existovalo v každém okrese speciální církevní oddělení, veškerá aktivita byla bedlivě sledována.“

To, co se nemohlo dít v kostelích, dělo se po bytech, vzpomínal na předlistopadovou éru Malý.

„Šlo o přípravu ke svátostem, biblické hodiny, různé přednášky, ale také o takzvanou létající univerzitu, šíření samizdatu, to vše se odehrávalo po domácnostech. To se po listopadu zásadně změnilo, už nebylo třeba nic tajit.“

Na křivdy předchozího režimu Malý vzpomíná s nadhledem. „Ano, ti lidé by měli být potrestáni, ale opravdu jsem necítil žádnou zášť: nechtěl jsem otravovat své srdce a své nitro stálým hlodáním nenávisti a hněvu.“

Podle něj bylo chybou Listopadu to, že nebyli popohnáni k zodpovědnosti ti, u nichž bylo zjištěno, že se dopustili trestných činů proti lidskosti.

To se týká i samotných církevních činitelů. „Spolupráci podepsalo asi 10 % katolických kněží. Mě to číslo překvapilo, že nebylo tak vysoké. To neznamená, že bych s tím souhlasil, ale na to, jak církev byla režimem sledována, je to číslo poměrně malé.“

Skoro nikdo se ale ke spolupráci s StB nepřiznal, vzpomíná Malý. „Ti lidé jednali, jako by se nic nestalo, někteří dokonce říkali, že tak zachraňovali církev.“

„Uvnitř katolické církve nedošlo k vyslovenému pokání, protože ti, kteří ho měli vyslovit, se spíše schovávali nebo se k tomu nevyjadřovali. Mělo ale dojít k jisté očistě, k níž nedošlo,“ zhodnotil polistopadový vývoj v katolické církvi biskup Václav Malý.