Lisabonská smlouva ve středu zájmu v německy hovořících zemích

Podle listu se Francie chce vedle reformní krize věnovat ustavení tzv. středozemní unie, reformě agrární politiky, boji proti změně klimatu, společné přistěhovalecké politice a posílení evropské obrany. Začátek francouzského předsednictví je však poznamenán rozhodnutím polského prezidenta Lecha Kaczynskiho reformní smlouvu nepodepsat. Noviny citují z jeho interview, že po Irském "ne" je bezpředmětné učinit opak. Berlínský Tagesspiegel k tomu poznamenává, že polský prezident tak učiní přesto, že parlament ve Varšavě Lisabonskou smlouvu schválil. Navíc v této chvíli i německý prezident Horst Köhler odmítá tento dokument podepsat, protože jeho platnost by pozastavili ústavní soudci. Ti právě tuto smlouvu posuzují, zda-li je v souladu s německými ústavními zásadami. Kde se však Kaczynski chce pomstít nástupcům svého ztroskotavšího bratra, Köhler postupuje pečlivě. Politici totiž opominuli svým voličům vysvětlit, proč k této situaci muselo dojít a evropský lid už nevěří svým obšťastňovatelům.

Frankfurter Allgemeine Zeitung upozorňuje, že Lisabonskou smlouvu uložili k ledu i v Praze, alespoň do té doby, než ústavní soud rozhodne obdobně jako v Německu. Zdá se, že úspěšných padesát let evropské integrační politiky se opotřebovalo a značný počet evropských voličů už těmto snahám nedůvěřuje a odmítá jejich pokračování.

Může to být sice krátkozraké, ale jak ukázala lidová hlasování ve Francii, Nizozemsku a nyní v Irsku, je to politický fakt. Otevřená debata o smyslu a cílech Evropské unie je za této situace už zpožděná.

Dnešní ranní relace rakouského rozhlasu ORF k tomu přináší informaci, že 25 tisíc občanů ze všech 27 členských zemí Evropské unie bylo dotazováno, co očekávají v příštích dvaceti letech. S viditelným rozdílem mezi novými a starými členskými zeměmi se ukázalo, že optimističtí jsou východoevropané proti pesimistickým západoevropanům. Mezi poslední patří i většina Rakušanů. Ti kladně odpověděli jen na otázku, zda-li se budou rozšiřovat rozdíly mezi chudými a bohatými. Méně sociální spravedlnosti v budoucnosti vidí Španělé i Litevci. Téměř nikdo z Rakušanů nevěří, že by se v příštích 20 letech mohly zlepšit pracovní podmínky v této alpské republice.

Vídeňský list "Der Standard" poznamenává, že je urážlivé, když se sociálně demokratičtí předáci, Alfred Gusenbauer a Werner Faymann snaží požadavkem lidového hlasování získat obyvatelstvo pro Evropskou unii. Jejich tvrzení, že nejsou proti Evropě, ale proti antisociální, reakční unijní smlouvě a chtějí jinou Evropu, Evropu pro občany, jistě okamžitě mnozí podepíší. Zní to idealisticky a bezstarostně, ale někdy to působí jako plíživý jed, upozorňuje tento prestižní deník.

Rakouské sdělovací prostředky jako odpověď na vzniklou situaci zveřejňují stanovisko spolkového prezidenta Heinze Fischera. Ten se rozhodně distancuje od tohoto "politického smyku"a z toho plynoucích předčasných voleb. Zdůrazňuje, že dopis dvou sociálně demokratických vládních představitelů vydavateli jednoho deníku není a ani nemůže být pro něho jako spolkového prezidenta důvodem pro změnu základní linie rakouské zahraniční politiky. Ústavní a právní situace je v Rakousku nezměněná a čestné snahy o další pokrok evropské spolupráce zůstávají. Fischer konstatuje, že vláda došla k správnému názoru, že lisabonská smlouva nepotřebuje změnu ústavy. A ani parlament, který ji již ratifikoval, nepožadoval lidové hlasování.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .