Liga arabských států v Izraeli

Do Jeruzaléma přijeli na návštěvu egyptský a jordánský ministr zahraničí. Oba dva pocházejí z jediných dvou arabských zemí, které mají s Izraelem diplomatické styky. Tentokrát ovšem přijíždějí jako představitelé Ligy arabských států, tedy organizace, která sama Izrael neuznává a reprezentuje převážně státy, které rovněž s Izraelem žádný kontakt nemají.. Skutečnost, že Liga nějakou delegaci vůbec vyslala, lze označit za průlomovou. I když, snad aby věci nebyly tak jednoduché, generální tajemník ligy Amir Músá už popřel, že by oba ministři skutečně byli jeho organizací vysláni a označil jejich cestu za iniciativu dvou konkrétních členských států.

Mise egyptského a jordánského ministra má jeden konkrétní cíl, a to znovu představit takzvaný Arabský mírový plán, tedy návrh na urovnání mezi Izraelem na jedné, a Palestinci a zbytkem arabského světa na druhé straně. Tento plán, který pochází z roku 2002, je zdánlivě jednoduchý. Izrael se má stáhnout bez výjimky ze všech území obsazených ve válce v roce 1967, podílet se na řešení osudu palestinských uprchlíků, a vzdát se východního Jeruzaléma. Za to se mu dostane diplomatického uznání od všech arabských států, a také záruk míru od všech členských států ligy. Na území vyklizeného Západního břehu a Gazy by pak pochopitelně vznikl Palestinský stát.

Izrael tento plán v roce 2002 ústy tehdejšího premiéra Šarona nepřijal. Označil ho za nedůvěryhodný a málo vstřícný. Současný premiér Olmert, Šaronův dlouholetý blízký spolupracovník, už delší dobu hovoří o větší ochotě plán přijmout. Zároveň ovšem odmítá akceptovat plán jako něco definitivního. Jeho stanovisko je, že mír se nedá dojednat na základě návrhů typu "všechno nebo nic". Izrael navíc dlouhodobě tvrdí, že hranice z doby před rokem 1967 prý nejsou žádným mezinárodně-právním dogmatem a že ani arabské země, dokud to pro ně bylo výhodné, o těchto hranicích neuvažovaly jako o definitivním řešení.

Olmert tedy oba vyslance Ligy arabských státu přijal a vyjádřil ochotu k jednání, navrhl však vlastní postup. Tvrdí, že tak zásadní otázky, jako je definitivní vedení hranic, přesné rozdělení Jeruzaléma a tak dále jsou příliš politicky citlivé, a nelze je nyní přijmout, - mimo jiné pro velmi slabé postavení palestinského prezidenta. Na cestu k míru však už prý vyrazit lze. A to tím, že se začne jednat o obecných principech, na kterých by budoucí mír stál, s tím, že sporné podrobnosti by se dojednaly později.

Tak například navrhuje jako princip, že Palestinský stát bude ležet v Gaze a na asi 90 procentech Západního břehu, přičemž území, která by si Izrael ponechal, by částečně kompenzoval ze svého teritoria. Jako princip také navrhuje to, že Jeruzalém bude rozdělen, s tím, že Staré město zůstane v rukou Izraele, ale Palestina bude moci Jeruzalém deklarovat jako svou metropoli, a získá okrajové části tohoto města obydlené arabským obyvatelstvem. Kde přesně budou ležet hranice, by se vyřešilo až poté, co budou dojednány výše zmíněné obecné principy.

Olmert se také podivil nad přístupem arabského světa a vyznal Saúdskou Arábii, po Egyptu nejdůležitější arabskou zemi, aby se do rozhovorů také zapojila. Saúdská Arábie stojí za zmíněným arabským návrhem na uznání Izraele, sama o zřízení diplomatických vztahů neuvažuje, a dokonce ani nenabídla přímá jednání s Izraelem.

Nyní tedy bude arabský svět čekat na to, jak se v Izraeli postaví k obnovenému arabskému tlaku na přijetí arabského mírového plánu, zatímco Izraelci budou pozorovat, co na palestinské straně způsobí nový Olmertův projekt, který přivádí Palestince zatím alespoň na dohled od jejich vlastního státu, i když ne zrovna v těch hranicích, které jim jejich vůdcové slibovali.

Bolení hlavy bude mít asi hlavně palestinský prezident Mahmúd Abbás. Na jednu stranu má za sebou podporu arabských zemí ohledně arabského mírového plánu, to ale také znamená, že nebude moc příliš ustupovat od představ, v tomto plánu obsažených. Takže i kdyby byl ochoten v zájmu ustavení Palestinského státu slevit z teritoriálních požadavků, současný stav mu nedává příliš mnoho možností. Z druhé strany je samozřejmě tísněn Izraelem, který není ochoten vyklidit celý Západní břeh, na kterém jsou vybudovány celé bloky osad, kterých se Jeruzalém nevzdá. A na třetí straně je tu zásadní rozvrat palestinské politiky. Tedy rozdělení Palestiny na dvě části, Gazu ovládanou jemu nepřátelským hnutím Hamás, a Západní břeh, který sice formálně ovládá, ale nemá zdaleka takovou moc, aby mohl prosadit nějaký kompromis, i kdyby ho on sám považoval za přínosný.

Před dilematy se ocitá i samotný Olmert, jenž zatím potížím čelí svou vlastní diplomatickou ofenzivou. Doma má potíže s obviněními z korupce a nepříliš silnou vládou. Opozice na něj tlačí kvůli údajným ústupkům, například šéf Likudu Benjamin Netanjahu tvrdí, že Olmert žádné ústupky dělat nesmí, protože každé území, které Izrael vyklidil, bylo brzy poté zneužito k útokům proti Izraeli.

Zároveň je na Olmerta vyvíjen tlak i z ciziny. Například musel otevřeně odmítnout návrh Condoleezzy Riceové, tedy ministryně zahraničí nejbližšího spojence, která žádá úplný opak toho, co izraelský premiér navrhuje. Riceová chce, aby Izraelci s Araby dojednali - za dohledu Spojených států - co nejdříve takové řešení, u něhož by od počátku bylo jasné, k jakému cíli a jakým konkrétním řešením celý proces spěje.

Nad tím vším se ještě vznáší dojem z první návštěvy Tony Blaira v jeho nové funkci. Bývalý britský premiér je nyní oficiálním vyslancem takzvaného kvartetu, tedy USA, EU, OSN a Ruska pro Blízký východ. Blair podle svých slov zatím přijel jen naslouchat a svou cestu ještě nedokončil, ve středu byl na návštěvě Bahrajnu a Emirátu Abu Dhabí. I on bude chtít k vývoji oblasti říci své, i když je možné, že větší vrásky na čele mu způsobí přetahování se s americkým stanoviskem než jednání s Izraelci či Palestinci. Už jeho předchůdce Wolfenshohn si na konflikty s Američany stěžoval, a vzhledem k tomu, že z Bílého domu roste tlak na urovnání izraelsko-arabského konfliktu ještě před odchodem George Bushe z funkce, může příští vývoj situace nabýt zcela nečekaný směr.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .