Lidovci v nesnázích

Zdá se to paradoxní, ale lidovce poškodila nezvykle vysoká volební účast. Strana, která se opírá o věrné voličstvo, v takovém případě vždycky tratí. A potom: ČSSD vtiskla letošní kampani styl, který lze nazvat "mobilizací" (to slovo mám v uvozovkách). Veřejnost měla dojem, že jde o všechno, podlehla polarizaci a vsadila na obě velké strany. Ke škodě těch malých. Za to pánové Kalousek a Svoboda nemohou. KDU-ČSL si v kampani vedla obezřetně (možno říci: slušně), její program byl realistický, ale nebylo jí to nic platné. - Její hlavní problém je jinde.

Širší veřejnost ji stále vnímá jako politické křídlo katolické církve. Celé 20. století se strana k této úloze hlásila. Až Josef Lux začal pracovat na jejím jiném obrazu. Dílo nedokončil. Veřejnost si svou tradiční představu ponechává. A věrné lidovecké voličstvo tu svou ostatně též. Lidovcům se daří tam, kde nevyhasla lidová zbožnost. Proto fungují jako regionální politická síla.

V moderní masové konzumní společnosti Evropy je křesťanství na ústupu. Hluboce sekularizovaná česká veřejnost navíc už dlouho vnímá katolictví jako cizí těleso. S tímto handicapem KDU-ČSL se nedá nic dělat. Nelze po ní žádat, aby se zřekla hodnot, s nimiž stojí a padá. - Co ale má dělat málo srozumitelná politická strana, odkázaná na věrné voličstvo, které ji sice zatím dokáže vytáhnout nad 5% limit, ale zvolna vymírá? Jak je to s jejím vědomím vlastní identity, rozdělují-li její funkcionáře hlavně sympatie nebo spíš antipatie k možným silnějším koaličním partnerům? Asi by si měla ujasnit svou úlohu v politickém procesu, tedy i nabídku, kterou veřejnosti předloží. Chce-li rozšířit svou voličskou základnu (což by měla už ze sebezáchovných důvodů), nezbývá než se obrátit na jiné sociální skupiny než její tradiční voličstvo.

Řekl jsem, že se KDU-ČSL nemůže zříci hodnot, s nimiž stojí a padá. Ona ale nemusí měnit své základní zaměření, jímž je to, co si troufám nazvat rozumným konzervatismem. Tím však lze oslovit pouze přemýšlivější a konzumně méně zaměřenou část veřejnosti. Proto by KDU-ČSL zůstala i tak menšinovou stranou, jíž je v pravo-levém rozložení politického spektra souzena středová pozice. Jde o to, aby ta pozice byla srozumitelná.

Velkým tématem KDU-ČL je civilizační krize. Málokdo je ochoten si ji zřetelně uvědomit. Intelektuální elitu, která by tento problém zpřístupnila, bohužel nemáme. Pokud se o to lidovci pokoušejí, moralizují. Veřejnost to od ní nepřijímá. Politická strana není věrohodnou morální autoritou. Ani ta křesťanská.

Místo pranýřování zlořádů by bylo třeba důkladné osvětové práce směřující nejen k veřejnosti, ale snad ještě dříve do vlastních řad. Také péči o vlastní politický dorost. Má strana na to dost lidí? Dost věrohodných osobností schopných komunikovat? Předseda to zřejmě není, i když je tam asi jediný, kdo se orientuje v ekonomické a hlavně finanční oblasti. Připadá mi, že jeho okázalý antikomunismus je dílem ideové bezradnosti. KDU-ČSL má patrně poslední příležitost. Její dvanáctá hodina se blíží. Budou jí příští sněmovní volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Radio na přání .