Lidovci spojili svoji budoucnost s Čunkem
Jiří Čunek už nesedí ve vládě, ale jeho aféra jen tak neutichne. Jednak se znovu otevřela kauze údajné korupce z doby, kdy byl ve Vsetíně starostou, jednak verzi o původu více než tří milionů korun, které v roce 1998 uložil na několik účtů, sice uvěřili jeho straničtí kolegové, nikoli však média.
Už nyní se objevují analýzy zpochybňující Čunkovo tvrzení, že peníze zamířily do bank kvůli tomu, že se stal starostou a tudíž nechtěl podnikat. Na konta byly zmiňované finance podle středeční Mladé fronty Dnes vloženy ještě před komunálními volbami. Tedy v době, kdy nebylo zdaleka jisté, že se Čunek stane zastupitelem a už vůbec ne, že usedne na radnici do křesla starosty. Lze si dobře představit, že dříve nebo později se začnou objevovat další informace, které budou zpochybňovat Čunkovo vysvětlení, jak k více než třímilionové sumě přišel.
Mirka Topolánka, jako šéfa kabinetu, by z toho nemusela bolet hlava. Předseda KDU-ČSL už není v jeho vládním týmu a tudíž může na další vývoj kauzy zdánlivě pohlížet s odstupem. Problém je v tom, že i přesto mu bude vytýkáno, že součástí jeho vládní koalice je strana, která má včele nedůvěryhodného člověka. Takže tlak na kabinet bude sice menší, nikoli však nulový. V této souvislosti je dobré zmínit jeden paradox. Dočasným šéfem ministerstva pro místní rozvoj se stane Milan Půček. Tedy člověk, kterého policie stíhá kvůli křivému svědectví v Čunkův prospěch. Přesto by problémy kolem dnes už bývalého místopředsedy vlády neměly rozložit koalici a vláda podle všeho přečká i plánované hlasování o nedůvěře, které hodlá vyvolat sociální demokracie.
Vývoj aféry kolem Jiřího Čunka bude tak klíčový pro budoucnost KDU-ČSL. Ta na svého současného šéfa zhruba před rokem vsadila jako na člověka, který dokáže přitáhnout lidovcům další voliče. Toto očekávání se nenaplnilo. Je samozřejmě sporné, zda by toho měla KDU-ČSL litovat. Čunkova popularita byla totiž v době nástupu do tzv. vysoké politiky založena svým způsobem na populismu a xenofobii. Lze si tudíž představit typ voličů, který by mohl lidovcům začít projevovat sympatie. Navíc je zřejmé, že strana neměla na přemýšlení o své budoucnosti de facto ani čas. Hodně energie jí i předsedovi bralo reagování na vývoj v Čunkově kauze.
Samozřejmě je věcí výhradně členů strany lidové, koho si vybrali do svého čela a jakým způsobem ho podporují. Myslet si však, že vysvětlením původu financí svého předsedy je problém definitivně vyřešen, by bylo poněkud naivní. Tento krok pouze umožnil lidovcům získat čas k tomu, aby si promysleli další kroky, jak budou postupovat v případě, že se na Jiřího Čunka budou hrnout další problémy. Zároveň však ztratili spoustu času pro práci na budoucnosti strany. Do nekonečna nelze spoléhat na to, že tradičních voličů KDU-ČSL bude dostatek a že jim to umožní dostat se do sněmovny.
Není asi náhodou, že z některých sociologických výzkumů vyplývá, že po komunistech jsou lidovci druhou nejméně oblíbenou stranou pro poměrně velkou část občanů. Samozřejmě to prvotně nesouvisí s aktuálními problémy jejich předsedy, ale spíše s křesťanským charakterem strany ve značně ateistické společnosti. Ale právě proto by lidovci měli usilovně pracovat na strategii, jak neztratit tradiční voliče a zároveň získat nové. Jiří Čunek zatím nepřesvědčil, že je toho schopen.
Je tedy s podivem, že mu jeho kolegové tak věří a stojí o to, aby i nadále působil včele KDU-ČSL. Jakoby se někteří z nich báli otevřeně přiznat, že zhruba před rokem chybovali, když vsadili na senátora, který na Vsetínsku dokázal převálcovat konkurenci. Čunkovi vnitrostraničtí odpůrci pak podle všeho nemají dostatečnou podporu v regionech a proto proti předsedovi otevřeně nebojují. Lze v této souvislosti spekulovat o tom, zda tak nečiní pokoutně a svým způsobem nepřilévají olej do ohně Čunkovy kauzy. Pokud by tomu tak bylo, velmi by riskovali, že takovýto oheň zničí i je. Od strany, která by nebyla schopná se na veřejnosti prezentovat nijak jinak než hašením stranických požárů, by se dříve nebo později mohli začít odklánět i tradiční voliči. Vzhledem k tomu, že preference lidovců se pohybují jen těsně nad pěti procenty, by to mohlo být smrtelné.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.