Lidovci jako regionální strana

Nápadnou indicií pro takové tvrzení jsou volební kandidátky do Senátu a krajů. KDU-ČSL neobsadila devět senátorských obvodů. V šesti ze třinácti krajů vytváří koalice s menšími stranami, zpravidla s Evropskými demokraty, mimo jiné i z toho důvodu, aby vůbec překročila pětiprocentní hranici pro vstup do zastupitelstva. V jednom, Ústeckém kraji pouze dodala své tři lidi na kandidátku nezávislého sdružení Severočeši.cz. Nebývalo tomu tak vždycky. Ještě před čtyřmi lety chyběli lidovci jen v třech soubojích o Senát. Loni už jich chybělo tolik jako letos, tedy devět.

Pokud jde o krajské volby, před čtyřmi lety kandidovali lidovci sami za sebe v deseti krajích, ve třech vytvořili koalici s Unií svobody. Tehdy se to ukázalo jako rozumný krok, protože v Pardubickém kraji díky tomu získali druhý nejlepší výsledek v celé zemi. Na Karlovarsku a ve středních Čechách zásluhou koalice těsně překročili pětiprocentní hranici.

Postup tedy chtějí opakovat a dalo by se říci, že vždy nemusí jít jen o strach, že KDU-ČSL nebude volit ani pět procent voličů. Nepochybně to platí v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, ovšem v Karlových Varech. Liberci, Plzni a středních Čechách jde nepochybně o přežití. Na Ústecku pak zbývá jediné: přidat se k silnější straně a na jejích zádech dostat do zastupitelstva aspoň jednoho člověka.

Zajímavý je na kandidáty lidovců pohled ve smyslu zeměpisném. Senátoři nekandidují na západě ani severu Čech, dokonce vypustili i sever Středočeského kraje. Kandidát není ani v Karviné ve Slezsku. V bleděmodrém to platí pro krajské volby: na západ a na sever od Prahy lidovci nikde nekandidují sami. Pomyslná čára od Šumavy přes Prahu a Kutnou Horu do Krkonoš je ostatně také hranicí, za níž je najít věřícího křesťana obtížnější než, jak se říká, jehlu v kupce sena. Existují sice katolické enklávy na horní Jizeře a v Chodsku, to ovšem na věci nic nemění.

Lidovci to mlčky připouštějí a proto tam už nechtějí kandidovat: proč zbytečně vyhazovat peníze. Stačí Morava, jižní a východní Čechy. Jenže tím připouštějí ještě něco jiného: přiznávají tím, že opustili myšlenku Josefa Luxe, který chtěl ještě v minulém desetiletí změnit lidovou stranu na obdobu německé CDU. To jinými slovy znamená stavět na křesťanském morálním základě, zároveň ale nabídnout sociální i ekonomický program všem občanům.

Přitom stojí za pozornost, že lidovcům přinejmenším do voleb v roce 2006 ještě zbývala jedna část Luxova odkazu: jejich volební program byl očividně nejlepší. Například jejich ekonomické a sociální kapitoly se staly základem koaličního programu, jak byl sepsán a uskutečňován. Bylo to právě díky tomu, že program byl dost realistický, aby šel uskutečnit a aby příliš neprovokoval silnou opozici.

Ovšem letošní volby ukazují, že program se nebude nabízet každému, minimálně polovina Čech má smůlu.

Pro přesnost dodejme, že podobný trend se prosadil při volbách do Senátu už před dvěma lety. Tehdy ovšem byla mimořádná situace. Lidovce mimořádně oslabil veletoč předsedy Miroslava Kalouska. Ten postavil kampaň pro volby do sněmovny v roce 2006 na ostré pravicové a protikomunistické rétorice. Ovšem dva měsíce po volbách oznámil, že chce uzavřít koalici se sociálními demokraty s tichou podporou komunistů. Stálo ho to místo předsedy a lidovci přece jen nakonec vytvořili středopravou koalici.

Ovšem právě na podzim roku 2006 byli v těžké depresi a nebylo divu, že se jim nechce kandidovat tam, kde nemají velkou šanci uspět. Podobnou pasivitu ovšem prokazují i dnes pod předsedou Jiřím Čunkem, který se ještě zřejmě nezotavil ze své korupční aféry. Z pohledu na kandidátky lidovců se zkrátka ukazuje, že Kalousek zvítězil. V srpnu 2006 totiž doporučoval, aby se lidovci stali regionální mutací silné ODS. Zajišťovali by hlasy zvláště na moravském venkově, ale vše by se dělo pod střechou občanských demokratů. Tuto myšlenku lidovci před dvěma lety také odmítli, ovšem přesně podle ní se dnes chovají.

Samozřejmě nejde o úplně nevratný pohyb, navíc má alternativu, kterou ukazuje Pardubický kraj a po něm také Královéhradecko. Když se tamní lidovci v čele s prvním místopředsedou strany Romanem Línkem spojují s menší liberální stranou, můžou si tím nejen vylepšit zisk voličských hlasů. Dávají tím ještě pořád najevo, že tu nejsou jen pro menšinu věřících křesťanů, ale pro všechny, kdo souhlasí s jejich programem. Krajské volby tedy rozhodnou: buď bude trend stahování lidovců ze západní části republiky pokračovat, anebo se otevře nová perspektiva zhruba ve směru, kterou se svého času vydala nakonec neúspěšná čtyřkoalice.

Budoucnost lidovců tedy neleží ve hvězdách, ani o ni nerozhodne slepý osud. Bude to přesně podle evangelia: kdo se bude snažit, tomu také Bůh pomůže.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .