Lída Rakušanová: Studená válka jako inspirace?
Putinova vojska pustoší Ukrajinu a jeho hlásné trouby vyhrožují západu atomovou válkou, izraelsko-palestinský konflikt v pásmu Gazy se mění v humanitární katastrofu, jemenští Húsíjové podnikají s podporou Iránu pirátské útoky na obchodní lodě, Čína eskaluje napětí vůči Tchaj-wanu až do krajnosti, severokorejský despota zkouší dolet svých balistických raket schopných nést jaderné hlavice.
A k dovršení všeho se na americké politické scéně prosazuje nevypočitatelný Donald Trump coby nadějný adept na prezidentské křeslo.
To je dnešní svět a nepřekvapuje, že se v něm houfně objevují proroci věštící jeho konec. I diskuse mezi experty se ale stáčí čím dál častěji k dohadům ne jestli, ale kdy a kde se Putin rozhodne zaútočit na západní alianci.
Čtěte také
Podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung ale pesimistické prognózy tohoto druhu podceňují řadu faktorů, které mohou explozi odvrátit. Dějiny nejsou skluzavka, na které se všechno řítí do záhuby. Zabránit tomu může rozum a politika.
Podle švýcarského listu není Putinovým geopolitickým cílem vzkříšení Sovětského svazu, ale jen obnova jeho sféry vlivu. Klíčem k tomu je Ukrajina. A kdyby se mu podařilo instalovat v Kyjevě loutkovou vládu, splnění svého snu by se značně přiblížil. Konfrontace s NATO by naproti tomu pro něj byla extrémně riskantní.
Určovat pravidla
Jeho geopolitická strategie je – údajně – jednodušší: cílem je Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán, a tím i ovládnutí Kaspického moře, upevnění postavení vůči Turecku a posílení vlivu ve střední Asii, kde se roztahuje Čína.
Čtěte také
Zároveň ale NZZ zdůrazňuje, že se na Putinovo směřování pouze na východ nemůže severoatlantická aliance spolehnout. Takže jí nezbývá než připravit se na dlouhou konfrontaci s Moskvou a zbrojit. Protože čím věrohodnější bude její arzenál, tím větší bude naděje, že to Putina odradí.
Především ale jak Rusko, tak Čína chtějí ve svých sférách vlivu určovat pravidla samy. Západ naproti tomu sází na otevřenost, na přitažlivost svého modelu a na právo menších zemí na sebeurčení. Tím ale, míní švýcarský list, sleduje de facto ofensivní geopolitiku.
Tyto rozdílné představy vedou nevyhnutelně k napětí. Přesto je možné najít společného jmenovatele: ze studené války se nikdy nestala skutečná válka proto, že všechny strany měly zájem na stabilitě a předvídatelnosti.
Předpokladem k tomu ale je, aby Západ potlačil svůj pocit morální převahy a nevedl křížové výpravy za univerzální hodnoty. Studená válka byla hrozbou, protože svět soustavně balancoval na hraně katastrofy. Je ale také příkladem zdařilého managementu konfliktů, uzavírá deník NZZ.
Studená válka, náš vzor? Skoro to tak vypadá.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
