Lída Rakušanová: Reálpolitika jako ochotnické divadlo

2. září 2013

Přes 17 milionů televizních diváků vidělo v Německu v neděli večer brilantní předvolební duel dvou politických profesionálů každým coulem: kancléřky Merkelové a jejího vyzyvatele, předsedy sociální demokracie Steinbruecka. Podobné sledovanosti, přepočítáno na počet obyvatel, se ovšem přiblížilo jedno letošní televizní klání i u nás. Na veřejnoprávní „superdebatu“ devíti kandidátů v historicky první přímé volbě prezidenta se v lednu dívalo skoro jeden a tři čtvrtě milionu lidí. Jak je vidět, politika má potenciál voliče zaujmout bez ohledu na hranice.

V prezentaci politiky je ovšem na obou stranách česko-německé hranice rozdíl přímo propastný. Nejen, že na západ od ní bývá diskuse politiků věcná a bez osobních výpadů. Ale ani z vnitrostranických bojů o místa na kandidátkách nepronikne na veřejnost zpravidla ani hláska. Má to logiku: železnou zásadou každého profesionálního politika musí být snaha o co největší věrohodnost demokracie. Jen tak má šanci přesvědčit voliče, že mu nejde o vlastní, ale naopak jen a výhradně o jejich prospěch. A konec konců, jen tak si nepodřeže větev, na které sedí.

Ve srovnání s tím vypadá zdejší politická scéna jako ochotnické divadlo. Místo aby špinavé prádlo zůstalo v co nejhlubších stranických kuloárech, pere se všem na očích. Co si asi tak může myslet volič o kvalitách stran, které se ucházejí o jeho hlas, když slyší, jak si jejich zhrzení kandidáti, jako se to toho času děje například v sociální demokracii na severní Moravě, hodlají prosadit své zařazení na volební listiny u soudu? Co si může myslet, když se na mimořádné konferenci středočeských Zemanovců odehraje změna v jejich čele tak překvapivě, že to svržené vedení nazve pučem a průvodní okolnosti nápadně připomínají někdejší velrybářské praktiky ODS a ČSSD?

Rétorickou návnadu stran, že jim nejde o nic jiného než o blaho země, může volič za takových okolností spolknout jen stěží. Spíš si řekne, že vyhlášením termínu voleb padl startovní výstřel k zápasu o koryta. Jistě: mnohé aspekty obsazování kandidátek mohou být i věcně oprávněné. Jenže kdo posoudí, zda klientelismus kvete spíš v regionech, nebo naopak na centrále, když je tomu nejspíš případ od případu jinak? Jisté se zdá být jen jedno: zdejší politici se vesměs chovají tak amatérsky, že jsou na nejlepší cestě obraz demokracie v očích veřejnosti ještě víc rozložit. Účet, který jim voliči vystaví, se odrazí ve volební účasti. Vinou nezájmu lidí o politiku to ale nebude zcela určitě.

Spustit audio