Lída Rakušanová: Kvalita učňovského školství

02469098.jpeg
02469098.jpeg

V podnikatelských kruzích je to už léta otevřené tajemství: jestliže byly po roce 1989 v Česku pracovní síly levné a kvalifikované, neplatí dneska ani jedno ani druhé. To první se dalo čekat. To druhé je alarmující, protože se to týká profesních osudů tisíců mladých lidí. Ale nejen jich. Týká se to i podstatné části zdejší ekonomiky, totiž automobilového průmyslu a strojírenství.

Na nezbytné změny je přitom nejspíš pozdě už dnes. Najít dostatečně kvalifikované pracovníky v takových profesích, jako je obráběč kovů, zámečník nebo mechatronik se podle opakovaného zjištění Česko-německé obchodní a průmyslové komory rovná výhře v loterii. Dnešní zaměstnanci spějí k důchodovému věku a nemají své zkušenosti komu předat. Absolventů je málo a z učilišť si přinášejí praktické dovednosti, které jim v praxi k ničemu nejsou. Kromě toho neovládají většinou žádný cizí jazyk, což by mělo dneska patřit k běžné výbavě i v dělnických profesích. Lepší praktické dovednosti by u absolventů každopádně očekávalo kolem 90 procent dotazovaných firem.

Obdobně ale vidí situaci už řadu let i školy. Stejně jako firmy by si přály intensivnější spolupráci. Shodují se ovšem na tom, že k tomu nejdřív musí vláda nastavit jasná pravidla. Před rokem vznikla za tímto účelem při ministerstvu školství konečně odborná pracovní skupina, která vypracovala projekt, financovaný z Evropského sociálního fondu. V jeho rámci mají vzniknout pilotní modely partnerství firem a škol, aby se zjistilo, jaké legislativní změny jsou nutné. Zatím totiž nemají firmy například ani žádnou finanční motivaci, aby se do pilotních projektů zapojily. Zda, a hlavně kdy, parlamentem projde alespoň daňové zvýhodnění, umožňující například rychlejší odpisy strojních zařízení, na kterých by se měli učni ve firmách zapracovávat už během výuky, je otázka. Přitom čas opravdu spěchá: jestliže se nepodaří od září pilotní projekty nastartovat, nebude možné počítat s tím, že se jejich výsledky projeví v praxi alespoň za čtyři až pět let. Což bude podle odborníků stejně už pět minut po dvanácté.

Jádro problému je ovšem v tom, že se dneska do učňovských oborů hlásí jen zřídka mladí lidé s předpoklady pro to, aby nároky dnešní sofistikované průmyslové výroby vůbec zvládli. Odčerpávají je například četné soukromé střední školy pochybné kvality, zato s lákavými nabídkami profesí, které sice nemají na trhu práce dobré vyhlídky, ale slibují pohodlnější studentský život a větší společenskou prestiž. Zatím dostávají v České republice všechny školy, bez ohledu na jejich kvalitu, od státu stejný příspěvek na žáka. Dokud tomu tak bude, sotva se co změní.