Lída Rakušanová: Budoucí parlament má šanci na čistý štít
Z hromadného „odcházení“, které se ve čtvrtek konalo v parlamentu, by měl Václav Havel radost jen zčásti: zcela jistě by se například neradoval z ochodu sociálních demokratů už proto, že jde o nejstarší českou politickou stranu, jejíž kořeny sahají až do 19. století. Přesto dokázal její šéf prohospodařit renomé své tradiční strany tak dokonale, že v nynějších volbách ztroskotala na pětiprocentní hranici.
Totéž se ovšem přihodilo i straně, jejíhož odchodu by rozhodně nelitoval nejen Václav Havel. Jde o KSČM, která v českém parlamentu strašila k údivu většiny národa ještě dalších třicet let po pádu komunismu, ač si na svém názvu zakládala natolik, že si ho po listopadu jako jediná z postkomunistických zemí ani nezměnila.
Čtěte také
V čele své poslanecké skvadry odchází teď, a doufejme, že definitivně do propadliště dějin, i Vojtěch Filip. Šéf parlamentní strany, kterou Václav Havel, dokud byl na Hradě, ignoroval tak konsekventně, že se s ním nebo jeho předchůdcem Miroslavem Grebeníčkem ani jednou nesešel.
Sotva ale na Havlovo místo usedl Václav Klaus, pozval na jednání spolu s ostatními šéfy tehdejších parlamentních stran zcela samozřejmě i Vojtěcha Filipa. Čímž mu v parlamentu vydláždil cestu až do křesla místopředsedy. Od roku 2018 byl Filip dokonce prvním místopředsedou. Že ho v 80. letech vedla StB jako spolupracovníka pod krycím jménem Falmer, očividně většině jeho kolegů nevadilo.
Nárok na post místopředsedy neexistuje
Skvrnou na předsednické vizitce právě skončeného období sněmovny byl ale vedle vcelku předvídatelného Vojtěcha Filipa mnohem nebezpečnější Tomio Okamura (SPD), cynický obchodník s nejnižšími lidskými pudy. Pod taktovkou Andreje Babiše (ANO) ho v roce 2017 parlament zvolil místopředsedou.
Čtěte také
Bylo to v době, kdy poslanci v sousedním Německu názorně předváděli, jak se pacifikují extremisté, aby v parlamentu, když už se tam dostali, alespoň nedělali zemi ostudu tím, že ho vedou.
Celkem osmnáctkrát za poslední čtyři roky odmítli poslanci spolkového sněmu ve tříkolovém hlasování šest kandidátů na post místopředsedy, které Alternativa pro Německo (AfD) postupně předkládala. Dělali to z principu a hodlají v tom pokračovat i v nastávajícím volebním období, a to jsou reprezentanti AfD ve spolkovém sněmu ve srovnání se zdejšími Okamurovci co do rozdmýchávání nenávisti o dost zdrženlivější.
Nakonec si šli členové AfD stěžovat až k německému ústavnímu soudu, ale ten dal za pravdu spolkovému sněmu: žádný právní nárok na post místopředsedy parlamentu neexistuje, jde vždycky jen o dohodu politických stran. A o to, zda poslanci toho kterého kandidáta zvolí. Je přitom úplně jedno, kolik má dotyčná strana poslaneckých křesel.
Obdobně je tomu po právní stránce i v Česku. A jestliže jsou teď obě demokratické koalice, které mají v parlamentu většinu, rozhodnuty nepustit na místopředsednický post Okamurovy extremisty, nedělají nic jiného, než že hájí dobré jméno této země.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
