Libyjský proces se skupinou bulharských zdravotníků

Na celé záležitosti je potěšitelné jedině to, že na rozdíl od románu Proces, v němž se něco podobného děje Josefu K., trest pravděpodobně nebude vykonán.

Řeč je samozřejmě o libyjském procesu se skupinou bulharských zdravotníků, kteří jsou obviněni z toho, že záměrně nakazili několik set tamních dětí virem HIV. Celý případ se začal odvíjet před téměř osmi a půl lety, když libyjská policie zatkla 19 pracovníků nemocnice v Benghází, šlo převážně o občany Bulharska a Libye. Ve vězení nakonec zůstalo pět bulharských zdravotních sester a jeden palestinský lékař, který před několika dny rovněž získal bulharské občanství.

Jejich proces se v různých zvratech táhne po celých osm let, přičemž už padlo několik rozsudků, které potvrdily jejich vinu - naposledy právě dnes. A to přes to, že se v jejich prospěch opakovaně vyjádřily největší evropské kapacity v oboru virologie, včetně objevitele viru HIV profesor Luca Montagniera.

Všem byl problém jasný: v libyjských nemocnicích panují strašlivé hygienické podmínky, a rozšíření viru HIV v Benghází bylo nevyhnutelným důsledkem tohoto nepořádku. Porušovaly se tam standardní postupy, například výměna či alespoň desinfekce jehel, tedy zásady dodržované i v mnohem chudších zemích, než je ropu těžící Libye.

K ničemu takovému se však libyjský stát nechtěl přiznat, a raději shodil vinu na skupinu cizinců, a to tím spíše, že ke skandálu došlo na v Benghází na severo-východě země, tedy v oblasti, která nepatří k nejloajálnějším. Pokud si režim chtěl udržet před těmito lidmi tvář, musel trvat na své verzi. Z celého případu se však mezitím stal mezinárodní skandál, který začal komplikovat život i libyjské elitě. V zájmu zachování tváře totiž zároveň musel trvat i na vyplacení odškodného pro rodiny 438 dětí, které byly nakaženy.

Co je zádrhelem celé věci, se ale může stát i řešením. Bulharsko dosud jakékoli odškodnění odmítalo zaplatit s tím, že by tím přiznalo vinu svých občanů. Šlo tedy o to, nalézt řešení, které by umožnilo oběma stranám udržet si vlastní verzi.

K tomu směřuje i dnešní rozsudek nejvyššího odvolacího soudu, který definitivně potvrdil trest smrti zastřelením pro všechny obžalované. Toto rozhodnutí může zvrátit - a všichni doufají, že také zvrátí - takzvaná Nejvyšší soudní rada, která má zasedat už v pondělí. Nikdo samozřejmě nepochybuje o tom, že se jedná o jiné jméno pro kancelář samotného Muammara Kaddáfího, protože o téměř všem rozhoduje v Libyi čtyřiašedesátiletý diktátor. Tato Nejvyšší soudní rada by mohla vynést šalomounský výrok, podle kterého bude možné věc smazat pomocí nějakého nepřímého odškodnění prostřednictvím evropských institucí Bulhary propustit.

Ostatně i představitel postižených rodin, jejichž děti nepochybně celou záležitostí také trpí, jasně naznačil, že jim jde o řešení, které by pomohlo maximálně zlepšit osud jejich dětí, což lze zajistit pomocí evropských a amerických institucí. Tyto rodiny ostatně už takovou pomoc dostávají, jde tedy jen o to, aby za ni mohly být sestřičky a lékař propuštěni. Ovšem bez toho, že by postižené libyjské rodiny od požadavku trestu smrti odstoupili, nelze podle libyjského práva sestry propustit, protože příbuzní obětí mají právo na krevní mstu. Finanční a další podmínky jsou možná už dojednány, ale asi navždy zůstanou utajeny, protože Bulharsko a EU se nemůže přiznat k placení výpalného a Libye nechce vystupovat v roli únosce a vyděrače.

To je nejšťastnější, ale - naštěstí - také nejpravděpodobnější scénář. Nejvíce si nepochybně oddychnou vězni, kteří už osm let prožívají noční můru, ale oddychnou si i libyjské úřady. Ty byly nepochybně pod rostoucím tlakem ze zahraničí. Jak známo, Libye se v uplynulých letech velmi snažila opustit kategorii takzvaných lotrovských států a přiblížit se Západu. Libye byla už od nástupu Kaddáfího k moci poněkud divná země, která byla zapletena do řady útoků proti západním cílům a také se pokusila získat jadernou zbraň. Stárnoucí Kaddáfí byl ovšem tak ohromen rychlým americkým rozdrcením Saddáma Husajna, že se po roce 2003 rozhodl přidat na druhou stranu a obnovil diplomatické styky s Washingtonem a učinil další vstřícné kroky.

Kromě odsouzených zdravotníků si ale také oddychnou i mnozí evropští představitelé, kteří mají za osudy Bulharů jakožto členů EU zodpovědnost. Strašlivý případ, v němž museli jednat z poněkud šíleným, ale jinak Evropě nijak nebezpečným despotou, cosi jasně odhalil. Evropská cesta vyjednávání a nekonečné trpělivosti, kterou mnohé evropské národy tak rády doporučují USA, nefungovala ani v tomto tragikomickém případě. Pak ale otázka zní, jak by mohla fungovat v případě Severní Koreje, Íránu a dalších nebezpečných krizí?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .