Libor Dvořák: Útok na Leninovo mauzoleum. Co pro dnešní Rusko tato budova znamená?
Leninovo mauzoleum na Rudém náměstí dnes vnímáme jako harmonickou součást samotného centra ruské metropole. Vlastně už proto, že s ním bezprostředně sousedící kremelské chrámy či chrám Vasilije Blaženého a poměrně nedávno obnovený chrám Ikony Matky Boží přímo na náměstí jsou stavby sakrální – a stejně bychom zřejmě měli vnímat i Leninovu hrobku.
Ta má od samého počátku, kdy byla ještě dřevěná, tvar mezopotámského zikkuratu, tedy jakéhosi obřího schodiště, po němž dolů na zem sestupuje bůh.
Čtěte také
Leninovo mauzoleum je tedy symbolem nového náboženství a kvůli tomu na ně byla už od 30. let minulého století podniknuta řada útoků mířících buď přímo na stavbu, anebo dokonce na jejího jediného nabalzamovaného obyvatele.
Přitom zejména za Brežněvovy vlády došlo dokonce k výbuchům, které znamenaly i lidské oběti. Přestože řada zajištěných pachatelů se dala označit za osoby psychicky vyšinuté, není pochyb o tom, že šlo o činy, motivované především nesouhlasem s komunistickou ideologií.
V mauzoleu už mě nenajdete
Čtěte také
Rušno kolem této stavby a muže, jemuž je stále ještě místem posledního odpočinku, bylo rozhodně za perestrojky a také v těsně následující Jelcinově epoše. Mnozí liberálně smýšlející Rusové se dožadovali toho, aby Lenin byl z mauzolea odstraněn a jak si ostatně sám přál, pohřben v Petrohradu po boku své matky.
Kdekomu samozřejmě vadil i fakt, že jak mauzoleum, tak i kremelská zeď a další tamní hroby jsou vlastně hřbitovem, ležícím přímo na hlavním náměstí země. Je to zkrátka něco jako kdyby se vyšehradský Slavín přestěhoval na Václavák… Lenin však v mauzoleu leží dál.
A v tom, kdo tam leží a kdo už ne, je taky vlastně kus symboliky: Stalinovo tělo z mauzolea na počátku 60. let odstranili, ovšem pohřbeno bylo v jeho bezprostřední blízkosti. Jako by nám nejhorší hrůzovládce ruských dějin chtěl říct: V mauzoleu už mě nenajdete, ale nikam daleko jsem neodešel. A vskutku, dech stalinismu dnešní brutální Putinovou říší vane stále silněji!
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
