Libor Dvořák: Trampoty komiksu v Rusku
Překladatelé moskevského Centra komiksů a vizuální kultury napsali dopis do Ústavu ruského jazyka s návrhem vytvořit ruský slovník zvukomalebných výrazů pro účely překladů západní komiksové tvorby.
Jak píší jeho autoři, ve své práci se často setkávají s problémem ruských ekvivalentů hlavně anglických citoslovcí. Slova typu „bang“ nebo „wow“ se jednoduše přepisují do azbuky, což prý zní „nevlastenecky“.
Autoři této zřejmě především vlastenecké výzvy, připomínající puristické snahy českých obrozenců 19. století, prohlašují, že zpracovali vlastní soupis šťavnatého výraziva, které by to internacionální, rozuměj anglofonní, hravě nahradily. O alespoň pár výrazů vás rozhodně nemohu a ani nechci připravit.
Takže: zvuk drbání či škrábání by se prý úžasně dal nahradit lezginským slovem „čorch“. Srkání horkého čaje by krásně vyjádřilo arménské „sssurč“. Místo „wow“ chtějí translatologičtí aktivisté nahradit zcela autentickým abazinským „uáá“, lezginským „jóó“ či machačkalským „vababaj“.
Nu a lokání vody podle názoru iniciativní skupiny v ruském zvuku řeči nejdokonaleji označí opět lezginské „churt“. Přiznám se, že jsem opravdu dlouho váhal, jak na to ti překladatelští kolegové přišli.
Ještě úžasnější jsou ovšem návrhy citoslovečných náhrad za angličtinu výrazy z dalšího malého jazyka – marijštiny – pro zvuk pádu. Když dopadne něco opravdu velkého, vyjádříme to slovem „galdyrdyms“, upadne-li něco menšího, postačí duberdyms“, no a když se utrousí cosi maličkého či skleněného, řekneme či do komiksového obláčku napíšeme „cingeldyms“. A je to!
Užít takovýchto – byť neruských – slov je podle jedné z autorek iniciativy, překladatelky z finštiny Anny Voronkovové „správnější a hlavně vlastenečtější než kalkování z angličtiny“.
Když jsem tyhle řádky počátkem týdne na internetu s velkým zájmem a dlužno říci i pobavením četl, vzpomněl jsem si, co mě před skoro půl stoletím učili na katedře rusistiky FF UK: ruština je velký jazyk a jako takový má s přejímáním prvků cizího lexika daleko menší problém než třeba čeština.
Což by mělo platit zejména v případě tlumočení takového fenoménu, jako je světový komiks. Nemůžu se zbavit dojmu, že hlavním zdrojem této iniciativy ruských překladatelských kolegů je vlna chvílemi až naivního ruského nacionalismu této chvíle a možná i snaha někomu mocnému se zalíbit.
Ostatně ruští experti tuto skupinu horlivců upozornili, že v jazykové vrstvě, o níž je tu řeč, už se běžně užívá bytostně ruských citoslovcí typu „vžuch“ nebo „babach“, jimž koneckonců jako Slované dobře rozumíme i my Češi. Ta lezginština či marijština mi připomněla hanácké „hovázale hancekrista ho potýnke ho hocha“ a zauvažoval jsem, do jakého překladu bych podobný jazykový skvost asi zapracoval.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
